OHEŇ V DÍŘE

Můj milý deníčku,

2011-11-21T01:03:00.016+01:00

je mi 13 a nastupuji na gympl. Cítím, že jsem něčeho dosáhl. Cítím, že jsem už velký kluk. Rozumím si víc s dospělými než s vrstevníky. Vlastně si rozumím ještě se spolužáky. Jsou na tom totiž stejně.

MMD, je mi 15 a držím v ruce svůj první občanský průkaz. Nerozumím si s dospělými. Přesto chci být dospělý a chci to HNED!

MMD, je mi 18 jsem konečně dospělý! Juchů!

MMD, je teplá letní noc a já se na neosvětleném kole řítím městem, které dobře znám. Připadám si jako rebel. Vezu dárek pro dívku, kterou zbožňuji. Jsem zamilovaný rebel. Dárek je přijat a… nic z toho není. Jedu zpět trochu rozčarován z toho, že mise byla úspěšná, leč očekávání nebyla naplněna. Na svém neosvětleném kole končím ve spáru měšťáků (rozuměj policie) a domů si se svými nenaplněnými ideály odvážím i pokutu za 200 Kč. Je mi 20 a připadám si jako idiot.

MMD, je mi 22 a právě končím vůdcovský kurz, na kterém jsem se hodně naučil. Připadám si hodně dospělý, víc než po maturitě nebo po nástupu na vysokou. Opravdu toho i víc umím a to se mi určitě bude hodit. Na příštích skautských schůzkách musím vyzkoušet spoustu nových prvků. Zatím si docela rozumím s těmi 13-tiletými kluky. S těmi 15-tiletými je to horší...

MMD, končím vysokou. Konečně. Jsem na vrcholu možností i sil. A taky mám už druhou občanku. Co mám vlastně ještě před sebou?

MMD. Je mi 27 a kdysi absolvovaný vůdcovský kurz jsem letos pomáhal organizovat. Většina mých přátel řeší samé dospělé kauzy – vlastní bydlení, bydlení pro rodinu, svatba, založení rodiny… Mě tyto „dospělácké“ starosti míjí. Baví mě jim v řešení pomáhat, ale sám si na to nepřipadám dost dospělý, zralý. Pořád si ještě připadám si jako kluk, fracek, který už o světě všechno ví a nechce mu dát šanci, aby ho něčím překvapil. Pořád si ještě dobře rozumím s některými spolužáky (a spolužačkami). Jsou na tom totiž stejně. A pořád si připadám jako idiot.

MMD, kdy už budu konečně dospělý?

Jak jsem vyrazil do Prahy na koncert

2011-08-17T09:47:00.010+02:00

Nářez! Bomba! Divím se, že ten Průmyslový palác na nás nespadl! Koncert Offspring byl výborný! Víří mi v hlavě tolik dojmů, že vlastně ani nevím kde začít. Hm...

Začalo to tím, že jsem se konečně dovolal Otovi. Asi po třech týdnech shánění někoho, kdo by jel se mnou na ten koncert, jsem se konečně dovolal. Ota naštěstí zrovna sháněl náhradu za kamaráda, který má v práci nadřízenou čůzu a zatrhla mu dovolenou. Takže mi odpadla starost o lístky i odvoz. A druhý den se mohlo jet.

Cesta do Prahy probíhala v pohodě. Byli jsme tři, já, Ota a Tom a měli jsme u sebe jen jedno cd Offspring, zrovna to první, ze kterého nehrajou ani jeden hit. Poslechli jsme si ho asi během půl hodiny, když začlo hrát znovu, už jsme na to neměli nervy. Blížili jsme se k hlavnímu městu a to byla teprve síla. Navigace nás dovedla do Holešovic, ale Průmyslový palác najít neuměla. Tady nastoupily naše chabé vzpomínky na Prahu v době školního výletu ve čtvrťáku. A výstaviště jsme našli. Další quest byl najít parkoviště. Stačilo jednou špatně odbočit a už z toho byl parádní flastr. Teda mohl být, ale naštěstí měl ten měšťák pochopení pro ztracené Zlíňáky uprostřed Prahy a spokojil se s pěti stovkama. Zaparkovali jsme u Tesla Areny a vyrazili do nejbližší hospody na pizzu a pivo.

První předkapelou byly Rybičky 48 a druhou Clou. Ač jsou Clou známější a populárnější, Rybičky dokázaly udělat lepší punkovou atmosféru. Přece jen měla ten večer vystoupit legenda neopunku. Takže Clou jsme jakž takž přetrpěli u stánků s občerstvením před halou, kde přece jen nebylo takové vedro jako uvnitř. Pak už jsme ale dovnitř museli. Bylo tam jako v sauně, ale tričko vydrželo být ještě chvíli suché. Teda dokud nezačali hrát Offspring. Už prvním hitem dali najevo, že to dneska bude nářez - All I Want. Pak přišly starší i novější pecky. Největší radost jsem měl z těch starších z alb Smash a Americana a trošku mě mrzelo, že z Ixnay On The Hombre hráli jen All I Want. Už od prvních tónů se vzadu rozjelo pogo, které využilo pár siláků, aby se prorvali dopředu. Ostatním to ale zas tolik nevadilo, občas někdo do někoho strčil, ale to se na punkových koncertech stává. Pařba trvala necelou hodinu a půl, kapela stihla zahrát asi 20 songů a zpěvákovi už u přeposlední skladby trochu selhávaly hlasivky. Po koncertě jsme se doslova koupali ve vlastním potu. Byla to prostě síla. (Trošku z jiného soudku - dost mě potěšilo, že se kapela vrátila k vizáži z konce 90. let, přestože už nemají tak úplně mladický vzhled :-))

Na parkovišti jsme naivně čekali, že se ten přívalový proud aut zastaví nebo skončí a my se nebudem muset tlačit ve frontě u výjezdu. Bylo to marné a po inhalaci hektolitrů výfukových plynů nám konečně došla trpělivost. Zatímco Průmyslový palác navigace neuměla, nejbližší benzínku na Praze 8 našla bez problémů. Pak nás ještě protáhla několika zapadlými uličkami a mohli jsme vyrazit po dálnici zpátky. Přestože jsme se měli u řízení střídat, Tom to vzal na sebe a celou cestu odřídil sám. Takže jsem se mohl nechat unést do říše snů, ze které mě definitivně vytrhl ten tankodrom, co si říká D1 mezi Brnem a Vyškovem. Teda ani kolem třicátého kilometru to nebylo nijak slavné, ale tohle bylo fakt jako horská dráha. Dál už ale cesta probíhala v klidu a doma jsem mohl být ve tři ráno. Skvělá akce. Jen hlasivky to trochu odnesly...

Kurz pro budoucí vůdce

2011-08-07T20:54:00.003+02:00

Je to už nějaký pátek, co jsem se stal členem instruktorského týmu skautského vůdcovského kurzu. Pravda, nezastávám žádnou z důležitějších funkcí a kromě občasného baviče, zdravotníka a bodyguarda dělám práce všeho druhu.

Dnes jsem se vrátil ze druhé části našeho kurzu, tentokrát téměř desetidenního letního tábora a mám z toho fakt dobrý pocit. Co dobrý, přímo skvělý! Naší snahou nebylo účastníky jen něco naučit, i když bez toho se žádný kurz neobejde. Naší snahou bylo také vyvolat v jejich duších zmatek a pak jej zase urovnat. Snad jim to pomohlo, aby si udělali jasno sami v sobě. A tak nějak cítím, že se nám to podařilo.

A i když jsem unavený, páč jsme toho zrovna moc nenaspali, i když mám pořád na sobě barevné fleky z poslední bláznivé aktivity (se kterými si neporadila ani pořádně horká sprcha), přesto všechno se cítím nabitý energií a nezdravým optimismem. Dobrou noc :-)

Vítěz!?

2011-04-06T07:00:00.007+02:00

Dokázal to! Zvítězil! Po dlouhé Cestě a nesčetných bolestech a strastech konečně překonal Cílovou linii. Teď jej čeká Nirvána, to nekonečné blaho. Bude se vyhřívat ve slunci svého úspěchu a užívat si jásot svých obdivovatelů. Takové vítězství si přece zaslouží oslavit. Ale...
Ale nic takového tam nebylo.
Ano, konečně se dostal za svůj Cíl. Muž se otočil a pořádně si tu ceduli prohlédl. Ta cedule tam byla dlouho. Tak dlouho, že už si nepamatuje, kdy ji spatřil poprvé. Byla tehdy dokonce tak velká, že ji viděl i přes jiné cedule, menší cíle. Už dávno se tedy rozhodl, že dojde až k ní a za ni. A vyrazil.
Nebyla to jednoduchá Cesta, neboť menší cíle často odváděly jeho pozornost a některé jej dokonce sváděly z Cesty. Časem si také uvědomoval, že Cíl není tak zřetelný, jak se zdálo. Ale to mu nevadilo. Překonával překážky a každým krokem se blížil k ceduli víc a víc. Jen kdesi vzadu v hlavě mu rašilo malé podezření. Zdálo se mu totiž, že se překonáváním malých cílů se cedule Cíle zmenšuje. Ale tehdy mu to nevadilo a naopak se těšil, že překonání cíle nebude tak náročné, jak se zprvu zdálo. A radoval se z toho. Byl tak nadšen, že se blíží k Cíli, že se už nedíval co je za ním.
Teď tam tedy byl. A popravdě, nebylo to tak úplně podle jeho představ. Nebyla tu Nirvána, úplný konec a naplnění, čekal jásot davů a uznání bohů. Ale za Cílem byla jen další cesta. Dokonce několik cest. Z této strany dokonce ta cedule nebyla ani tak vysoká, jak ji viděl když kráčel po Cestě. Rozhlédl a hledal davy, které by oslavovaly jeho úspěch. Ale nebyl zde nikdo, kromě malého zástupu známých tváří, které spíše pochvalně mručely, než aby propukaly v hysterické záchvaty obdivu.
Muž byl zmatený a rozčarovaný. Co se to děje? Není to snad ten Cíl, který viděl? Copak si jej spíše vysnil, copak se realita tak odlišná od jeho představ, od Cíle v jeho mysli? Chtěl odpovědi, ale kdo mu je dá? Zeptal se Staršího muže - mohlo mu být asi tak dvakrát tolik, co bylo jemu - který tvořil nemalou část tohoto malém hloučku: "Kde to jsem? Je to opravdu Cíl?"
"Ano, je" odpověděl Starší muž, "dosáhl jsi Cíle a já Ti gratuluji. Mnoho lidí na své Cestě nedojde až sem. Nyní si musíš vybrat jinou cestu a pokračovat v Pouti."
"Copak zde není konec Cesty? Myslel jsem, že když dojdu až sem, bude ze mě konečně někdo. Že konečně dokážu, že jsem Muž! Proč zde tedy není nikdo, kdo by to ocenil. Čekal jsem něco jiného..."
"Jsi Muž a dokázal jsi to. Ale není zde nikdo, neboť ti, kteří Cíl překonali, odešli hledat další cíle. A ti, kteří se sem ještě nedostali, tady nemohou oslavovat tvůj úspěch. Jestli chceš jejich uznání, musíš jít Ty za nimi. Ale pozor! Dokázal jsi, že jsi Muž, ale tím jsi jen pro ty, kteří sem ještě nedošli, nebo pro ty, kteří ještě nepřekonali jiné cíle. Ti, kteří už překonali jiné cíle, tě za Muže považovat nebudou, dokud se nedostaneš na jejich úroveň."
Muž chtěl ještě něco namítnout, ale Starší muž jej zarazil: "Ano, toto je konec Cesty. Ale není to konec tvé Pouti. Tvá Pouť je daleko delší než jen jedna cesta. A skončí tehdy, až Slunce přejde oblohu."
Muž se podíval na Slunce, jako by jej spatřil poprvé. Ale ono tam přece bylo vždy. Vždy tam bylo... A pak si to uvědomil! Ano, bylo tam vždy a nikdy nezapadlo! Jen dříve bylo níž, ale jak kráčel po Cestě, stoupalo Slunce výš a výš na oblohu. Nyní už stálo vysoko, ale přece jen nebylo ani v polovině své pouti. Pouť! Poznání zasáhlo Muže jako blesk. Tak je to tedy! Ani poznání však nedokázalo zahnat rozčarování. Nevěděl, jestli se má smát nebo brečet. Chtěl se posadit a sedět, cítil se unavený a chtěl si odpočinout. Ale přistoupil k němu Starší muž.
"Vstaň. Musíš pokračovat v Pouti."
A tak Muž vstal a šel. Ale šel bez cíle, neboť se k žádnému cíli nerozhodl. Loudal se Krajinou s cestami, ale přesto nešel po žádné z nich. Když se zadíval do dáli, viděl další cedule s cíli, ale byly tak daleko, že nedokázal přečíst žádnou z nich. A když se díval zpět, jeho starý Cíl byl pořád ještě blízko. Téměř se od něj nevzdálil, přestože se loudal už hodně dlouho.
Tu k němu opět přistoupil Starší muž a Muž žasnul nad jeho rychlostí. Během několika vteřin překonal tu vzdálenost, kterou Muž urazil od jejich posledního setkání za tak dlouhý čas.
"Nemáš cíl. Pořád jsi připoutaný ke svému starému Cíli a nechceš se od něj vzdálit. Musíš se rozhodnout pro jednu z cest, jinak nedojdeš nikam."
Měl pravdu. Muž věděl, že má Starší muž pravdu a štvalo ho to. Ale mnohem víc ho štvalo, že to MUSÍ udělat. Ale nechtěl. Starší muž ho tedy nechal být a opět jen několika kroky překonal horizont.
Muž se díval do dáli na cedule s cíly cest, ale pořád ještě nedokázal žádnou z nich přečíst. Má se snad vydat za některou z nich naslepo? Pak ale spatřil ceduli, kterou dokázal přečíst, přestože byla dál než ostatní. Sice jí tak úplně nerozumněl, ale ani svému starému Cíli tak úplně nerozumněl, dokud nedošel až k němu. Vlastně mu tato cedule v mnohém připomínala jeho starý Cíl, a přece to nebyl on. Chvíli se rozhodoval, zda je to opravdu ta správná cesta, ale pak si uvědomil, že vlastně nemá co ztratit.
Rozhodl se a vykročil.

Italo-rakouské postřehy

2011-03-27T10:08:00.005+02:00

Lyžařský výlet do Dolomit s Východomoravskou lesní školou byla taková menší dovolenka. Až na to brzké vstávání a časový harmonogram, který bylo nutné dodržovat. A tu dřinu. A zničené nohy a celkovou drahotu a počasí... Ale jinak to bylo dobré, fakt! :-) Projíždějíc krásnými scenériemi jižního Tyrolska mě napadlo pár postřehů:

1. Není moc dobré pořádat lyžařský výlet do Alp v době jarních prázdnin Jihomoravského kraje. Interval semaforu v městečku Poysdorf asi 20 km za hranicemi s takovým zájmem o kraje rakouské evidentně nepočítal, a tudíž se za ním vytvořila asi dvacetikilometrová pomalu jedoucí kolona. Popojíždění veltlínskou vinařskou oblastí jsme si zpříjemnili počítáním polního zvířectva.

2. Rakušani a Italové mají super dálnice. O tom žádná, tunely skrz hory a kvalita silnic zkracují cestu maximálně. Ověřili jsme si to už na cestě tam, když jsme se rozhodli placeným tunelům vyhnout. V době kdy už nevíte jak si v autobuse sednout, dělají dvě hodiny sakramentský rozdíl.

3. Dálnice jsou super a ani na kvalitu okresních silnic není možno moc nadávat. Nemůžu si vzpomenout na jedinou díru na silnici, která by narušila komfort dopravy autobusem až ke sjezdovce. Jen hlavní tahy podhorskými městečky by nemusely vést tak klikatými uličkami, že se tam jen málokterý autobus nevzpříčí a nezablokuje dopravu oběma směry.

4. Italové v Dolomitech dělají dobré pivo. Dá se bez problémů srovnat s naším a pije se taky dobře, ale musí tam na něj mít aspoň 50% spotřební daň. I když možná ne, jestli se tam cena piva odvozuje od průměrného platu jako u nás (z našeho průměrného platu lze pořídit 1000 průměrných nepodměrečných piv). Pro našince je však cena 4 éčka za kus trochu moc.

5. A dost bylo pesimismu. Nejsem žádný extrémní lyžař a na lyžovačce v Dolomitech jsem byl taky poprvé, takže mě přímo uchvátily italské lyžařské areály. Ty sjezdovky za to opravdu stojí, i když březnový termín dva týdny před koncem hlavní sezóny se na nich už podepsal. Pořád jsem si ale zalyžoval tak, jak se mi to nepodařilo od prváku na gymplu.

6. Ital nezná ten zázrak... O pivu už jsem se zmínil a italové jsou opravdu mistři v přípravě těstovin všeho druhu. Ale byli jsme rádi za naše lesoškolácké kuchaře, protože Čech bez pořádného kusu masa moc dlouho nevydrží.

7. Po večerech jsme si dobře zapařili a i přes ubytování v pastoračním domě olomoucké arcidiecéze jsme se nevyhli pikantním písním. Jen "farářu, farářu, gatě sa ti pářů..." jsme zpívali trochu tišeji.

8. Rakušáci se od nás příliš neliší. Čím dražší auto, tím menší ohledy. Z řidičů, kteří zaparkovali na odpočívadle na místech pro invalidy, nebyl invalidní ani jeden. Taky jsme byli svědky podivného dealu - blíže neurčený balíček za blíže nespecifikovanou tašku. A když za sebou jeden z řidičů táhl odér jak ku...n kufr, raději jsme na jeho návrat nečekali.

Ještě nevím, zda se do zimních Dolomit vypravím i příště. Páč mám trochu pocit, že tuhle akci může překonat jen máloco. Ale asi jo :-)

Okouzlen šumnou Olomoucí,

2011-02-12T11:56:00.004+01:00

jsem se vracel ze skautsko-historického semináře. Ve dne je to krásné město, ale v noci (a zvlášť během zkouškového období, když chybí hlavní prvek studentského města - studenti) je přímo okouzlující. Neoplývá rušivými neony, ulice v centru úzké tak, že do té nejširší se vejdou jen dvě tramvajové koleje a dva chodníky. Staré domy se zdobenou fasádou doplněné ještě staršími kostely a chrámy. Připomíná starou Prahu z dob Rychlých šípů. Takto jsem si vždy představoval Stínadla. To město na mě zapůsobilo a to jsem absolvoval jen několikaminutovou cestu z nádraží do centra a zpět. Hm, asi bych tam mohl zavítat častěji.

Nový vzhled, starý KOPR

2011-01-31T14:45:00.004+01:00

KOPR vládne světu blogerů. Vzhledem k tomu, že jako první podlehla Liga proti KOPRu, není se čemu divit. Není to ani tak důvod k nečinnosti, jako spíše výmluva a musím přiznat, že v mém případě se to zdaleka netýká jen blogu. Příliš nepomohla ani změna vzhledu, k nové vlně psaní mě to zrovna nevybudilo. Možná bych si mohl podat přihlášku do dnes tolik populárního klubu Procrastination a asi by mě bez váhání vzali, ale neudělám to. Jsem na to moc líný.

Proto vyhlašuji Válku proti KOPRu!!! Na lenocha je to dost odvážné rozhodnutí, ale naštěstí jsem za něj zodpovědný jen částečně. A ač jsem byl donucen okolnostmi, ač si nejsem moc jistý vítězstvím, přesto se budu snažit potírat KOPR ve všech jeho podobách. A co se týče tohoto blogu, budu se snažit uveřejňovat více článků a ve všech kategoriích. Howgh!

Berounka s lekcí slovenčiny

2010-07-30T13:11:00.005+02:00

Není v poslední době rok, co bych nebyl někde na vodě. I letos jsem se rozhodl tento řetěz neporušit a dostal jsem se tak do pozice Velkého pádla - organizátora vodáckého dobrodružství. Výběru řeky předcházelo dlouhé stanovování termínu tak, aby vyhovoval co nejvíce otrokovickým účastníkům (i tak to nakonec nebylo ideální) a mohl jsem se vrhnout na tu řeku. Letos jsem se rozhodl pro "Mekku všech vodáků" nebo také "Starou řeku", Berounku.

Už při stanovování trasy jsem se trochu zarazil nad kilometráží. Podle kilometráže a počtu jezů (a také podle varování některých zkušenějších vodáků a vodaček) to vypadalo alespoň zpočátku na ukrutně línou řeku. Nedal jsem se však tímto odradit a hlavně - všichni jsme chtěli zkusit něco nového. Tak se jelo. Bylo nás celkem deset, což se nakonec ukázalo jako dobrý a dostačující počet (zejména pokud šlo o poměr alkoholiků a lahví tvrdého). Pohodlně jsme se však vešli do dvou aut. Poprvé jsem se se svou felicií vydal na D1 a musím říct, že si ten zážitek v nejbližší době znova nedopřeju. Druhé auto řídila dvojice slovenských vodáků (resp. vodák a vodačka). Cestou jsme postupně rezignovali na návštěvu Křivoklátu ještě toho dne, Praze jsme se sice vyhli, ale i tak byla časová ztráta dost velká. Také díky slovenské navigaci jsme neustále žasli nad krásami i hrůzami silnic v Čechách. Do kempu v Chrástu u Plzně jsme však dorazili v pořádku a večer vše řádně zapili.

Druhý den pak začala naše plavba. Do barelů jsme sbalili to nejpotřebnější, zbytek zůstal v autech v kempu a mohlo se vyplout. Hlavně první den byl docela krizový, nejen že to neteklo, navíc na nás doslova tekla proudem voda z nebe. Jak pak poznamenal slovenský soulodník Maťo: "Keby sme boli triezvi, tak nedoidem." A podle tohoto hesla jsme se řídili i v dalších dnech i přes výrazné zlepšení počasí (v neděli dokonce občas svítilo slunce :-D). Během tří dnů jsme překonali téměř 60 km většinou stojaté vody, vypili hektolitry chlastu (převážně na zahřátí) a naučili se několik květnatých slovenských frází.

Cestou jsem pak neustále přemýšlel nad tím, proč je Berounka tak oblíbená a vychvalovaná, když to sakra vůbec neteče?! Hlavně podle počtu chat na březích řeky mi pak došlo, že tento názor šíří hlavně jejich obytatelé. Bezpochyby tam má chatu aspoň půlka Prahy. Mít chatu u vody je sice romantické, ale řeka je líná a k vodákům nevlídná. Celkově to ale byla plavba/pařba dobrá, atmosféra byla skvělá a všichni jsme si to dost užili.

Jeden den komparzistou...

2010-03-03T23:26:00.006+01:00

To co na mě jistá paní vybalila před skautskou klubovnou jsem teda zrovna nečekal. Prý její muž točí nízkorozpočtový film, bude to točit tady u klubovny a jestli by náhodou klubovnu nemohli použít jako hlavní štáb, páč na technických službách je prý málo místa a kdesi cosi. Tak jsem řekl: "Ale jo." A byl ze mě komparzista.

Ve středu vstávačka v 5:30, po šesté už jsem byl v klubovně a chystal to tam na štáb. Přijeli po půl, zdravice a hned se rozvalili v klubovně, jako kdyby jim to tam patřilo. Teda někteří. Někteří se nejdřív zeptali a pak se rozvalili taky. Během půl hodiny se z klubovny stala kostymérna, maskérna, čekárna a bufet. Pak ještě přijelo 7 komparzistů a asistent režie nás náležitě uvedl do situace: "Dobré ráno, kdo s námi točí poprvé? Aha, pár vás tu je, takže to řeknu rovnou. Filmování je z 90% čekání. Čeká se na počasí, slunce, mraky, déšť, čeká se na maskéra, na komparz, na hlavní hvězdy, na kostýmy, čeká se na kuřpauzu, čeká se na kuřáky, furt se na něco čeká. Dneska to tak vidím, že budem čekat na mraky." A čekalo se. Obloha od rána krásně vymetená, sem tam nad obzorem obláčky, které se několik minut po každém režisérově zajásání rozplynuly. Tak se čekalo a kecalo. A zjistil jsem, že ti lidé tomu fakt rozumí. Byli sesbíraní ze všech koutů republiky a měli za sebou takové "šlágry" jako Kroniky Narnie, Johanka z Arku, xXx, Oliver Twist a další. Někteří mají rozpracované dokumenty pro ČT, jiní tímhle nízkorozpočťákem jen vyplňují čas, než přijde zase další velká šance...

Čekali jsme asi do dvanácti, pak poprvé zalezlo slunce za takový malý mráček a šlo se na to. Dostal jsem balóňák jak pro Colomba a do ruky sportovní tašku asi se 4 kily různého oblečení, prý aby to vypadalo reálně, až s ní půjdu. Dělali jsme lidi spěchající na autobus a hlavní hrdina nás předbíhal, aby tam byl první. Udělali jsme to asi 4x na zkoušku, rejža řekl: "OK, jedem na ostro" a... Oskar vylezl zpoza mraku. Tak nic, všichni bokem, budem aspoň kropit silnici. Po půl hodině kropení slunko zase zalezlo a točili jsme dál. No, celkem jsme to i s přestávkama jeli nejmíň 15x. I relativně lehká taška se po 2 hodinách docela pronese, takže když jsme končili, měl jsem ruce jak orangutan. Nachodil jsem na 100 metrech asi 4 kilometry, zato hlavní protagonista přibližně stejnou vzdálenost naběhal a vypadal na umření. A to všechno kvůli akci, která ve filmu bude asi na 20 vteřin. Náladu trochu spravilo malé občerstvení, které zatím v klubovně nachystala kostymérka a cattering v jedné osobě.

Asi za hoďku už jsem byl v klubovně sám. Štáb i komparzisté se slušně rozloučili, všechno po sobě uklidili a dokonce i zametli :-) A já jsem se mohl zase vrátit k hledání normální práce. Snad se mi podaří najít teplé místečko, kde bude relativně dost peněz a nebudu muset zvedat nic těžkého. Ale už je mi jasné, že komparz a nedej bože herectví to určitě nebude :-)

HUMANS ARE DEAD!!!

2010-01-21T19:14:00.003+01:00

Mr. Bean - krátký návod na rande

2010-01-15T12:02:00.003+01:00

Tak tohle už jsem dlouho neviděl. Jen jednou jsem to viděl s českými titulky v televizi, ale to už bude takových 15 let. Našel jsem to bez titulků, ale i bez dokonalé znalosti angličtiny určitě pochopíte, o co jde :-D.

- oprava, našel jsem to i s titulky :-)

Holky se švihadlama!!!

2010-01-12T21:05:00.002+01:00

Vlastně ani nevím, jak bych to nazval líp :-) Super sestava a daleko víc, než kdy se švihadlem dokáže kdokoliv z nás (já bych si podrazil nohy už po půl minutě :-)) Jen se na to podívejte a vydržte až do konce, hlavně je dobrý vývoj situace v publiku. Zprvu znudění námořníci se postupně stávají vděčným publikem aplaudujícím při obtížnějších figurách. Prostě SUPER!

Daft Punk - Harder, Better, Faster, Stronger

2010-01-11T20:58:00.005+01:00

Ve svém hledání bezinstrumentálních kapel na Tytrubko jsem narazil také na několik dalších zajímavých videí. Nejde ani tak o Daft Punk, ale o jejich podle mě naprosto neprodukovatelnou skladbu, která se dočkala nejen sborové verze, ale i tanečních videoklipů. Hlavně oceňuji nápad s rukama a od něj odvozený i ten s celými těly :-D

(pro fanoušky daft punk - zkuste si najít ve těch videích u tohoto: "where daft punk got their sample from")

Naturally 7 - beatbox v praxi :-)

2010-01-06T15:14:00.003+01:00

Pusťte si to ve fullscreenu, jinak to bude oříznuté.

Betlémské světlo

2009-12-22T08:28:00.006+01:00

Jsou tady opět Vánoce a s nimi přichází jejich nový symbol - Betlémské světlo (BS). Přesně si nepamatuji, kdy měli brněnští skauti ten nápad s dovozem a rozvážením BS, ale je jasné, že se tento novodobý symbol Vánoc pomalu dostává k více a více lidem. BS je plamen z Betléma, z města, kde se podle Bible narodil Ježíš Kristus, má tedy výrazný význam pro křesťanské věřící a možná i pro muslimy (neboť ti pokládají Krista za proroka). Jaký by však mohlo mít význam pro ateisty?

V ČR je zhruba třetina lidí věřících, z nichž jasně dominují křesťané (římští katolíci, pravoslavní, evangelíci atd.). Bylo by to více, nebýt socialismu a tvrdého prosazování ateismu a potlačování jakéhokoliv náboženství. Proč by se tedy dvě třetiny národa měly zajímat o BS? Mnoho lidí si bere BS proto, že znají bibli z dětství a vánoční příběhy jim nejsou cizí, a taky kvůli tomu, že to dělají ostatní a tak se to stává zvykem; po nějaké době už zapomenou na původní dvojaké pocity při přebírání světla a berou to jako příjemné zpestření předvánočního času. Já bych chtěl teď navrhnout ještě další důvody, proč by si měl ateista přijít pro BS.

Ateismus je svým způsobem také náboženství, protože jeho základem je také víra. Zatímco náboženství věří, že za vším stojí Bůh (případně bohové), ateista věří na fyziku, chemii a člověka, tedy že se věci stávají, protože se to dá spočítat, vyjádřit v chemických vzorcích, nebo za tím stojí lidská činnost (a není třeba se za to stydět). Právě tento pohled však hraje také významnou roli ve vnímání BS. I ateisté totiž slaví Vánoce, i když při tom nechodí na půlnoční mši, nebo tam chodí ze zvyku (tenhle náboženský konformismus je u většiny ateistů stejný a řekněme si upřímně, že vůbec není špatný).A BS se k nám dostává pomocí lidí. Lidé jej zapálili v Betlémě, lidé jej oddělili a přepravili do Vídně, Brna, Prahy, starali se o to, aby nezhaslo, a postupným předáváním se dostalo i k nám domů, do našich domácností. V tom je velká síla a význam Betlémského světla. Stává se tak každoroční olympijskou pochodní, vánočním plamenem, který vždy začíná na stejném místě a poté se postupně dostává dál a dál, aby v přesný čas svítilo pro každého z nás. I to by měl být důvod, proč jít pro BS a přinést si ho domů.

Další nával dobré nálady

2009-09-12T00:44:00.002+02:00

Když NASA poprvé poslala kosmonauty do kosmu,velice rychle zjistila,že při nulové gravitaci nefunguje kuličkové pero.Boji s tímto problémem zasvětili američtí vědci celé jedno desetiletí.Utratili 12 miliard dolarů,ale nakonec vyvinuli pero,které píše ve stavu beztíže,obráceně,pod vodou,na celou řadu materiálu včetně skla,a to při teplotách až -300C.Rusové použili tužku.

Voják přijde za velitelem, že propil pušku, ten mu řekne že se nedá nic dělat ale během cvičení musí pobíhat bez pušky a dělat "tatatata".A skutečně, voják poctivě předstírá pušku až narazí na tři vojáky poklidně sedící na kameni, vykoukne z křoví a udělá "tatatata". Vojáci se nechápavě otočí a praví:"Co děláš, dyť my sme v tanku..."

V škole sa pani učiteľka pýta žiakov,aké zvuky vydávajú zvieratká. "Tak, ako robí psíček, Anička?" "Hav, hav." "Výborne! "Dežko, ako robí sviňa?" "Dobrý deň, pán vodič. Cestná kontrola, vaše doklady, prosím."

Povídají si takhle prase,býk a kuřátko na dvoře,kdo umí nejlépe vystrašit. Nejdřív povídá prase:,,Já,když se vyválím v bahně a pak zachrochtám slepice začnou kdákat až strachy snesou vejce!" Na to býk:,,Já když zadupu,všichni utečou!" A kuřátko:,,To já,když si lehnu na zem a dělám mrtvého,tak se celý svět posere a bude řvát-PTAČÍ CHŘIPKA!"

Moudro za pět korun

2009-03-17T21:06:00.005+01:00

V sobotu jsem byl s dalšími vedoucími a rovery na skautském plese. Celkem to byla vydařená akce, jen ta hudba mohla být o dost lepší. Nejlepší ale byla tombola. Lístek stál pět korun a výhra byla zjistitelná ihned, protože po rozbalení obsahoval hned číslo ceny. Ale cen bylo jen něco přes 150 a lístků daleko víc. Co s tím? Prázdně nebyly - každý nevýherní lístek byl poznat podle toho, že číslo neobsahoval, ale obsahoval alespoň nějaký citát, moudro nebo aforismus. Některé se mi líbily víc než ostatní, tak jsem si je schoval:

Každý člověk je klaun, ale jen málokteří mají odvahu to ukázat.

Optimista věří, že žijeme v nejlepším možném světě. Pesimista se bojí, že je tomu skutečně tak.

Někdy nás na ostatních lidech rozčilují věci, které nám vadí na sobě.

Láska hory přenáší, ale blbost blbostí nezastavíš.

Chování je zrcadlo, v němž každý ukazuje svou podobu.

Člověk roste se svými většími cíly.

Každé vyřešení problému mění jeho podstatu.

Když nedokážeš ovládnout hněv, ovládne on Tebe.

Na každý tisíc těch, kteří pálí listí zla, připadá jen jeden, který seká do kmene.

Má žena mě tak miluje, že mi někdy dokonce i rozumí.

Život je pes a pes je nejlepší přítel člověka.

Láska začíná tím, že se člověk cítí osamělý a končí tím, že touží být osamělý.

Vidět svět takový jaký je a potom jej milovat - to je největší umění.

Člověk je to, v co věří.

Pravděpodobnost nalezení ztraceného předmětu je v místech, kde byste ho nikdy nehledali, největší.

Mají-li dva jevy stejnou pravděpodobnost, nastane ten, který je méně příznivý.

Kdo vyznává rozum, musí trpět.

My všichni žijeme proto, abychom pomáhali druhým. Rád bych tedy věděl, proč žijí ti druzí.

Šetřit zdraví si začínáme od chvíle, kdy už ho nemáme.

Člověk je člověku ustavičným nebezpečím.

Nejlepším zrcadlem je starý přítel.

Z historie se učíme, že se z historie neučíme.

Za pět korun jedno, no nekupte to!

Hellblazer a děti

2009-03-17T20:22:00.003+01:00

Tak pozor, tohle nebude zrovna pro slabé nátury. Jestli jste viděli film Constantine, tak alespoň trochu znáte postavu Johna Constantina. Film je natočen volně na motivy komiksu Hellblazer, což je přezdívka Constantina jakožto vymítače démonů. Ale zatímco ve filmu je ztvárněný Keanu Reevesem a celkově je to chlap s dobrým srdcem, v komiksu je Constantine krutý zabiják, který svou cestu životem i peklem komentuje stejně drsným sarkasmem. Tento článek jsem kdysi našel na jedněch fanouškovských stránkách, ale už dlouho jsem je neviděl. Je to dlouhý Constantinův monolog o jeho vztahu k dětem a lidstvu vůbec. Je v tom tuna pravdy a žádná humanita a taky pěkná snůška sprostých slov a pravopisných chyb. Ale zkuste zabijákovi vytýkat nedostatek soucitu a citu pro češtinu. Tak si udělejte názor sami:

"Nenávidím děti. A nejen proto, že jsou to otravný malý z...i. Mám závažnější důvody. Víte, co by mě fakt zajímalo? Kdo vymyslel tu kravinu s dětskou nevinností. Jako že jsou skoro svatý. Ani náhodou. Jsou to za....ý malý divoši. Jo, jasně, já vím. To z nich jenom vybublává naše kolektivní paměť z dob, kdy jsme s klackama lovili mamuty a s hýkáním chránili přežití rodu. Ale Ježíši z.......j Kriste - žijeme snad pořád v těch po......ch jeskyních, nebo co? Nastal k...a čas se trochu vyvinout, to je moje heslo. A v tom je ten problém. Všichni furt blábolej o tom, jak jsou fakani naše budoucnost, naděje pro tenhle svět - až na to, že to oni do p....e nejsou! Od koho se to všechno učej? Od nás. Čí chování převezmou? Naše. Čí chyby budou opakovat? Naše. O budoucnosti a naději mluvěj hlavně lidi, co š...j jak zfetovaní králíci a stříkaj kolem sebe haranty rychlostí zahradní hadice. Ironie je, že právě tím ten náš velkej z......j b....l spolehlivě do.....j. Jo, moment - vy se mnou nesouhlasíte? Myslíte si, že svět není tak špatnej? Že je tu něco, co bysme měli předat dalším generacím? Udělejte mi laskavost: rozhlédněte se kolem sebe a pak mi tu p......u zkuste zopakovat s vážnou tváří... My nejsme vysmátá dítka štěstěny, která ruku v ruce tančí věkem vodnáře. Jsme h....a, co zničili tuhle planetu a s...i jeden na druhýho tak dlouho, až teď jedna polovina lidstva chcípá hlady a druhá si vymyslí jakoukoliv kravinu, jen aby se tím nemusela zabejvat. A na nic lepšího se nikdy nezmůžeme, to mi můžete věřit. Takže mi nestrkejte pod nos vašeho k po....í roztomilýho potomka a nečekejte, že na něj budu dělat budliky budliky - protože já vidím o třicet let staršího sobeckýho s...e, co bude dnem i nocí kňourat, jak mu ten život nevyšel, a že to vůbec není jeho chyba, a že je všechno na h...o, a proč s tím někdo něco neudělá a další a další evergreeny... Tak. Teď, když jsem se předvedl jako po všech stránkách odpudivej h...l, se můžu odebrat domů, abych si dal panáka a solidní dávku dobrý brakový literatury. Já vím, já vím: "My jsme byli kdysi taky takový". Taky jsme byli kdysi spermie a vidíte snad, že bych tady nějaký hladil po hlavičce?"

Pro zasmátí

2009-03-17T20:21:00.003+01:00

Tento inzerát jsem našel na vývěsce Alberta v Rožnově pod Radhoštěm. Je přepsaný tak, jak jsem ho tam našel, myšlenkový obrázek si udělejte sami:-)

KDO MĚ VYPÁLÍ CD/DVD TICHA?
ALE AŤ JE POŘÁDNĚ NABASOVANÝ, RÁDA POSLOUCHÁM TICHO HODNĚ NAHLAS.
NIKA R. 732...(telefon pro zájemce u mě:-))

Kousek doprava a dolů byl trochu jiný inzerát podobného ducha :-)

HLEDÁM OSAMĚLOU OBYČEJNOU NEVZDĚLANOU PRSNATOU ŽENU MENŠÍ POSTAVY, KTERÁ SE Z CHLAPEM MAZLINKÁ. VĚK NEROZHODUJE
607...(to je upřímnost,co?)

Ale nakonec mám i trochu smutnou zprávu. Z internetu zmizely stránky zlínské černo-humoristické skupiny MUŽ A SMRT. Sama skupina sice už několik let neexistuje, ale vzpomínka na ně nezmizí z paměti komukoliv, kdo o nich slyšel. Že jste neslyšeli? Tak třeba...

Velký poprask mezi zlínskými občany vzbudil objev jistého tabla ve výloze obchodu s knihami na zlínském náměstí. Celé tablo bylo potažené černou látkou, tmavou plochu narušovaly pouze ojedinělé fotky absolventů školy. Absolventi však na fotkách pózují s rakvemi, urnami, náhrobky a kříži. Co to je? Přece tablo absolventů Akademie hřbitovní a kremační školy při zlínském krematoriu. Ve stejné době se zvýšil počet dotazů na magistrátu města Zlína, jestli město opravdu nějakou školu při krematoriu má. Hm, lidi tomu fakt uvěřili...

No, už jsem většinu těch událostí zapoměl, ale nejvíc mě pobavila zpráva o sjíždění Dřevnice na raftu. Dřevka je vlastně docela sjízdná řeka, pokud není zrovna letní období sucha. I když ani jindy zrovna neteče. Sjet Dřevnici na raftu musí být fakt výkon, když vám navíc v Loukách ten raft ujde a vy si ho jdete nafouknout k benzínce...

Tyhle příběhy už jsou tedy pasé. Skupina Muž a smrt nejspíš navždy zmizela z internetu, což se dneska prakticky rovná smrti. Čest její památce.

Spěch je zhouba lidstva

2008-11-27T14:51:00.002+01:00

Já taky občas spěchám. Můžu mít něco dokonale naplánované, ale nakonec to skončí tak, že to musím dodělat na poslední chvíli. Třeba dneska jsem jel do Ostravy. Chtěl jsem to vzít přes poštu, tak jsem si to naplánoval, abych to všechno stihl: 10:30 odchod z domu, 10:40 příchod na poštu, 10:45 odchod z pošty, 10:55 příchod na nádraží, 11:02 odjezd. Trochu místa i na rezervy, když přidám do kroku. Ale ouha, při pohledu do zrcadla jsem se rozhodl ještě na poslední chvíli oholit... a už to bylo. 10:36 odchod, 10:45 příchod na poštu. Paní na poště dlouho hledala ten dopis - teda mě to aspoň přišlo jako věčnost. 10:50 odchod z pošty. Rezervu jsem měl v cestě na nádraží, dorazil jsem 10:56. Co ale člověka, který spěchal a doběhl na vlak na poslední chvíli, nepotěší, je zpoždění. Měl 5 minut. To je dost času si uvědomit, že jsem vlastně spěchat nemusel. No nic, tak jsem se aspoň proběhl.

Do Ostravy jsem dorazil s 10 minutovým zpožděním ve 12:20. Už mi bylo jasné, že to na hodinu na 12:30 rozhodně nestihnu včas. A byl jsem v klidu. V klidu jsem si koupil lístek a ani mě neštvalo, že paní prodavačky v trafice žvanily se zákazníkama přede mnou a bylo jim jedno, že ta fronta za nimi narůstá. Nenaštvalo mě ani to, že určitě nestihnu tramvaj, která zrovna stojí na zastávce u nádraží. Ani jsem nezkoušel utíkat. Kdo to ale zkusil, byli tři pánové, věkově od sebe asi po 10 letech a vzdálenostně asi po 10 metrech. Ten šedesátník to stihl, holt vyběhl nejdřív. Když už ale tramvaj dlouho stojí, řidič začíná být nervózní. A tak po tomto pánovi dveře zavřel a odjel. To ovšem naštvalo padesátníka a začal nadávat. Dost nahlas spílal všem haj..ům tramvajákům. Bylo na něm vidět, že by chtěl někomu zodpovědnému vynadat hezky od plic. Schytaly to paní v budce mezi kolejemi, ze které řídí příjezdy na točnu u nádraží. Hněv nedovolil tomuto pánovi domyslet, že na jeho špatnou zkušenost neměly žádný vliv. Čtyřicátník, který běžel poslední, to vzal s klidem. Vždyť za 3 minuty jede další, tak co.

Výšlap za všechny prachy

2008-11-27T14:50:00.001+01:00

Doslova. Po akci na chatě generála Hlaďa jsem sice přijel domů s prázdnou peněženkou, ale zato s plnou hlavou zážitků. Mezi nejvýraznější se zařadil celodenní výlet na Radhošť. Nahoru jsme se vydali (tedy já, John, Medvěd, Zuzka, Tomáš, Major, Petr a Eva) po nějaké stezce, která sice je označena v mapě jako zelená, ale v mapě mého mozku je zařazena do kategorie Never more!! (od Poeova Havrana, česky Nikdy víc nebo Víckrát ne!!). Ne že by pro mě bylo nějak obtížné se dostat nahoru, jen úhel stoupání se v 90% cesty rovnal 30-60°. Když jde člověk do kopce v mlze, ve které nevidí na 20 kroků kolem sebe, přijde mu takový kopec nekonečný. Když jsme nahoře zjistili, že je tam mlha místy i hustější a výhlídka do údolí nulová, museli jsme se spokojit alespoň s pocitem, že jsme to zvládli a Radhošť zdolali. Až od Pusteven šlo vidět trochu na Trojanovice, takže aspoň malá satisfakce:-) Po cestě dolů jsme si vyzkoušeli alternativní turistiku, tedy pochod a orientaci v neznámém terénu. Prostě víkend plný skvělých zážitků (a také neomezené ironie života).

No, ale lidé na akci skvělí, atmosféra skvělá, chybou snad byl jen nedostatek rumu:-)

P.S. Asi jste si všimli, že jsem sem už dlouho nepsal. Ale chtěl jsem! Už po prázdninách jsem si napsal koncept článku, který na mě teď vybafl z obrazovky. Mělo se to jmenovat Mr. Cvak hlásí, ale to už je pasé. Musím doufat, že příště nezapomenu o čem chci psát dřív, než to dokončím:-)

Hlody na lameru

2008-07-16T22:37:00.004+02:00

Ha, už jsem tu zas nějakou dobu nebyl. No jo, kopr se překonává těžko. A co se mezitím změnilo? (Nádech) Úspěšně jsem ukončil 3. ročník a to včetně postupové zkoušky. Čtvrtý ještě ne, ještě jsem si přesunul jeden předmět do páťáku. Pak nějaké skautské akce, trocha volna, nové auto a nakonec skautský tábor. (A konečně výdech)

Ale stejně bych se k tomu nedokopal, kdybych se nechtěl podělit o trochu srandy z netu. Občas se dostanu na www.lamer.cz, jsou tam vtipné a hlavně životem napsané rozhovory z icq a pod. Dneska jsem si asi hodinovým chlámáním se u počítače prodloužil život aspoň o měsíc a to se počítá:) Pár těch keců jsem vybral, ale i tak je to dost dlouhý lóchec. (A sakra z toho bolí pant:-)

a> LSD je proste spica, jsi v jinem svete, krasne barvy... Dokonce vidis i detaily ktere normalne nevidis Komentář: Debata nad monitory: LCD ci LSD, vysledek stejny...

Sonny> where are you from?
miroo> slovakia
miroo> and you?
Sonny> czech republic
miroo> heh :)
miroo> tak sme si precvicili aspon anglictinu
Komentář: stava se :D

ona> nejde mi dalkove ovladani
on> zkus nejdriv vymenit baterky. zajdi do kramu, pred tim zjisti jakou mas velikost. AAA nebo AA, to je dulezite
ona> mam velikost C, to vim presne. nepodcenuj :-)
Komentář: Prodavace jiste zaujme velikost podprsenky pri vyberu baterii

a> Zdar chlape... normálně dneska jsem viděl takovej docela zajímavej plakát...
b> čus... jakej?
a> byl nalepenej u nás na faře... Prej "Zveme vás na pálení čarodějnic na farním dvorku"...
a> Tak jsem si říkal, jestli ta inkvizice fakt už skončila...

Januska87> Co s tim... Vzdycky kdyz na to kliknu tak se po case objevi to okynko "Program neodpovida atd.". Ale ja se na nic neptala
Komentář: Zakerne Visty, chteji odpoved na otazku ktera nebyla polozena...

Lenni> Ahojky, nějaký chytrý klučina?...
Lenni> Prohodil by tu se mnou někdo pár slovíček? :) plosííím...
Lenni> Ach jo, jenom bych potřebovala poradit s jedním programem v C++!
Gery> No ahojky
Hrdla> cuss copak potrebujes?
satan> Lenni: s cimpak mas problem?
Komentář: na co reagujou programatori u nas ve skole :D

a> Hele chces videt bezvadnou vec? napis do prikazoveho radku net send * a nejakou zpravu.
b> Co to dělá?
a> Uvidis ;-)
...
b> ty hajzle, počkej až tě potkam, tak dostaneš přes držku!!!
a> co je? počkej... hele nekecej, ze si to udelal...
b> Jo udělal... napsal jsem "net send * Nazdar teplousi.
b> Pak se to objevilo na všech počítačích, celá síť se lagnula, takže to asi minutu nešlo odkliknout
b> Během pěti minut na mě vlítnul správce sítě, hospodářka školy a dva učitelé
b> hlavně jeden z učitelů řval jak šílenej, protože zrovna něco vysvětloval přes projektor, a ono se mu tam objevilo "Nazdar teplouši"
b> Mam u něj teď pěknej průser...
Komentář: když někdo dělá něco, čemu nerozumí...

a> představ si,jsem se zeptal Kuby na tvoje icq a on si ze mě udělal prdel a dal mi icq od nějakýho Číňana. A já pak musel poslouchat ty jeho čínský kecy než jsem ho dal do ignoru :D
b> что это должно означать??? что ты то говоришь???
a> ...

Dawa> Přestávám se učit, panž se ze mě začíná strávat solidní dement :-D
Prasík> neříkej
Dawa> no dneska sem byl nakupovat koukám a cenovka 8,- no ja na to čumím a přemejšlím jestli bajtů nebo bitů...
Dawa> no jako měj sem i horší záseky
Dawa> Třeba sem počítal lahváče a počítám 2, 4, 8, 16, 32, 64 a u 128 se mi to začalo zdát divný :-D

a> vis za co si me dala do ignore listu?
b> za co?
a> ne se me zeptala jestli vim jaky ma cislo bot tak sem ji ho napsal
a> tak co vid na netu mela fotku
a> tak sem to pravitkem premeril a trojclenkou dopocital
a> kdyz vim ze meri 160 cm a na monitoru to bylo 12 a ze bota na monitoru meri 2 cm tak mi vyslo ze v realu meri 26,66 cm a moje bota meri 35cm v realu a je to cislo 47 tak me vyslo ze ona ma cislo 35,8 coz je cislo 36
Komentář: Matematik, ne úchyla

Aja88> asi jsem si omylem nainstalovala vir :((
Rotor> jezus, co jsi dělala?
Aja88> chtěla jsem nainstalovat Zoner
Aja88> a místo zoneru mi to napsalo "Instaluji chráněného čaroděje"
Komentář: Installshieldwizard útočí

a> Mno tak teď už víš o mně dost na to, abych měla právo tě zabít, kdybys začal mluvit...
b> Já vím, mám to stejně, něčemu takovému se říká přátelství
Komentář: hezky řečeno...

ona> Ty bys měl bejt holka... Drby ti jdou jak nikomu.
on> Drbou holky, kluci jsou jen dobře informovaní.
Komentář: ach tak...

Petr> Koukas na DeepSpace 9?
Vlada> Uz jsem asi u 6. dilu
Petr> Supr
Petr> To je zrout casu jak svina, co? :-D
Vlada> sleduju to rychlosti 1.46x, takze jeden dil za 30 minut :-)

Paštííí> pořád ho tam týráš? :D
Werunka> ne už ne, ale měli sme zajímavou zájížďku k řepovi :-D
Paštííí> co tam?
Werunka> no řepa mi měl půjčit učebku do dějáku, a Alt jel se mnou, před dveřma si rozepl gatě (komplet), otevřel řepa, Alt na něho skočil a zařavl "řepá já chci ten séééééx", za ním stála jeho matka s naprosto nechápavým výrazem a řepa kerej mohl říct cokoliv řek "Alte teď ne, teď se to nehodí" :-D
Werunka> sem myslela že chcípnu smíchy

a> Teď se mi povedla fakt prima věc.
a> Seděl jsem na posteli, měl puštěnou hudbičku na mobilu a máchal jsem s tím mobilem od hlavy pryč a zpátky.
a> Máma: Co to tam děláš?
a> Já: Hraju si s Dopplerovym efektem.
a> Máma: To je nějaká hra na mobil?
b> ja jsem zas dopoledne zasněně koukal do stěny: Máti: "na co myslis?" Já: "Proč z kompaktnosti množiny vyplývá její totální omezenost?"
Komentář: zkouškové na matfyzu :)

a> Dpes
b> Dslon
a> Dkrava
b> Dhad
a> Dzirafa
b> Co to vubec hrajeme???
a> Zkousim proc je tak popularni jenom opice...
b> ???
a> Dopice xD
Komentář: Dzviratka

a> Jsme se bavili ve škole o maturitních písemkách, které psali letos čtvrťáci. Téma na volný slohový útvar bylo "Kostky jsou vrženy." To nemusí bejt jen vypravování nebo úvaha, to může bejt třeba reportáž z kasína.
b> Abych vás dlouho nenapínal. Hodil jsem pětku a čtyřku, což přebilo jeho pět a další dvě šestky. Po nich dvě čtyřky a dvě pětky. Když pak hodil trojku a dvojku, padla mi šestka a trojka.
Komentář: b má rád Červeného trpaslíka

a> jak se dá kurzorem zabít muška která mi sedí na monitoru?
a> klikám na ni a nic :-D
b> musíš si dát černé pozadí
b> a pak pod ní rychle jezdit
a> :-D
b> uděláš tak na ni stroboskop
b> dostane epileptickej záchvat a umře
Komentář: Způsob jak se zbavit hmyzu u PC

a> kto poradi ako najst zmysel zivota?
b> Pozri sa pod postel mozno sa schovava hajzel
c> www.google.com
d> http://en.wikipedia.org/wiki/Meaning_of_life

a> Jsem dneska byl na kole, projet se, asi 20 km
a> Sprintoval jsem domu, bo za zady bourka jak prase
a> A pichl jsem zadni kolo
b> Njn, stane se..
a> Tak jsem slez, vytah dusi, nandal novou, nafouk, celou dobu vystresovanej, protoze za mnou uz slusne mlatily blesky
a> A ja debil vymenil predni kolo :(

a> me nasi vcera pustili na tu kalbu... ze muzu prijit kdy chci
b> Tak tomu se řiká volnost! :-)
a> No... sem se zlil jak prase... ted celej den bleju a je mi blbe...
b> Tak tomu se říká nevolnost! :-)
Komentář: netřeba :-)

a> Dneska jsem měla "rande naslepo"
b> a? :-)
a> Bylo to hrozný
a> Z těch šesti nejhorší :-D :-D
a> Takovej sebevědomej idiot, celou dobu mluvil jen o počítačích. Což by nevadilo, kdyby to netrvalo dvě hodiny v kuse. Pak mě málem zabil když zjistil že mám visty... byl to děs.
b> TY MÁŠ VISTY?!?!?!?!

amtrx> Jak se pozna ze trpim samomluvou?
amtrx> To se ptas me?
Komentář: Schýza

arginmax> nikdy sem nic takovyho nevidel
gutalax> ja taky a ze sem videl hodne blbejch nicků
rodinne.baleni.ryze> to je toho
Komentář: podle sebe soudim tebe

Eon> Co myslíš, že stojí víc energie (i penez)? Varení vody ve varné konvici anebo varení vody v mikrovlnce?
fs> Mikrovlnka ~800 W, konvice ~2400 W. Pokud není konvice 3x rychlejší, vyplatí se trouba...
fs> No, ješte si musíš uvedomit, že trouba nijak nedetekuje dosažení cílové teploty
fs> Dále bys mel zapocítat amortizaci konvice, protože v Brne je tvrdá voda
Eon> taktéž krome vody ohríváš i hrnek (v mikrovlnce), nebo celou troubu (v troube)
fs> + okolí
Eon> ano
fs> To je vedecký prístup.
fs> Existuje ješte jeden. Technický.
fs> Odectu stav na elektromeru. Ohreju vodu v troube. Odectu stav elektromeru. Ohreju vodu v konvici. Odectu stav elektromeru.
Eon> hm... asi jo
fs> Aneb... co me naucila strojarina
fs> Bod 1. Všechny úlohy se dají zvládnout matematikou 7. trídy ZŠ. Pokud ne, dají se prevést na úlohy, které uz jdou.
fs> Bod 2. Výkresy jsou nanic, duležité je, aby soucástky sedely. Jak se toho dosáhne, je irelevantní.
fs> Bod 3. Fachá = nehrab do toho. Nefachá = delej s tím co chceš.
fs> Bod 4. Vetšina problému se dá rešit kladivem. Problém, který se nedá rešit kladivem, je prevoditelný na problém... viz bod 1.
fs> Bod 5. Vetšina predmetu, které clovek stvoril, se dá použít jako kladivo
fs> Dusledek bodu 5 - jakékoliv náradí je tedy v podstate jen specializací kladiva.

Darkness - I Believe In Thing Called Love

2008-03-04T14:14:00.003+01:00

Video se nemusí líbit každému..., ale ta písnička je prostě skvělá:-)

Týden plný historie

2008-02-29T12:23:00.003+01:00

Protože studuji historii, je pro mě plný historie každý týden:-). Uplynulý týden ale nejspíš zaujal z dějinného hlediska většinu Čechů. V pondělí vítězný 25. únor (který se nakonec ukázal být prohrou demokratické politiky), ve čtvrtek vyznamenání přeživším členům skupiny bratří Mašínů a do toho se ještě vešla vízová středa (která nesouvisí ani tak z minulostí, jako z budoucností). Nikdo už mi nenamluví, že zrušení víz není odměnou za zřízení amerického radaru u nás, který (jak jsem si přečetl v úterních novinách) BUDE schválen už v dubnu. Ovšem medaile pana premiéra bratrům Mašínům byla příslovečnou nasazenou korunou.

Zatímco každý ví něco o vítězném únoru a na radar už má po roce vyjednávání také jasný názor, udělat si názor na Mašíny není tak jednoduché. Bylo to už hodně dávno a za jiné situace, kterou si dnes dovedeme představit jen velmi těžko. Přesto jsem během několika let přešel od téměř nekritického obdivu (způsobeného nedostatkem informací a představou romantických hrdinů bojujících proti bezpráví) až po současné skeptické stanovisko. Z novin, rádia a televize už po včerejšku určitě každý ví, kdo byli členové skupiny a co dělali a to tady nechci rozvádět. Dokonce je jedno proč, jak, koho a kolik zabili lidí (na besedě s panem Paumerem - ten třetí - na skautském semináři on sám připustil, že těch mrtvých mohlo být víc). Mě jde o jinou věc.

Co významného skupina udělala, aby si zasloužila jakékoliv ocenění? Nic jiného, než že se rozhodli upchnout z republiky přes západní Berlín. Cestou přišli o dva své muže a zastřelili nějaké esenbáky a péesáky. Svým útěkem se zařadili mezi statisíce exulantů na západě, z nichž někteří také po cestě ven zastřelili nějaké ty pohraničníky (protože statistika říká, že jich bylo celkem kolem stovky) jenom z menší pompou. Proč najednou některé z nich vyznamenávat? Protože křičí do světa, že bojovali proti komunismu? A bude teď pan premiér vyznamenávat svými medailemi každého, kdo cestou ven střílel?

Minulý týden nám poskytl možnost srovnat vítězný únor i zoufalé činy, které přímo vyvolal. Obojí zase bylo přímým důsledkem války, která i po 60-ti letech dokáže vzbuzovat vášně, ale dobrého nám nepřinesla nic.

Blondýnka za volantem

2007-12-02T12:38:00.001+01:00

Tohle polské video už jste možná někde na netu potkali. Jde tomu docela dobře rozumět :-)

Pa...náckové

2007-11-18T13:11:00.000+01:00

Možná už jste zapoměli...:-)

Starý, ale dobrý...

2007-11-13T10:49:00.001+01:00

Eric Tomaszewski a jeho homosexuální partner Andrew Farnum, přezdívaný Kiki, byli do nemocnice v Salt Lake City přivezeni na pohotovost s těžkými zraněními poté, co se jim jedna milostná seance těžce vymkla z rukou.
"Strčil jsem mu prázdnou roličku od toaletního papíru do konečníku a zasunul do ní našeho křečka Knedlíčka," vysvětloval šokovaným doktorům Tomaszewski. "Jako obvykle po chvíli Kiki vykřikl 'Armageddon ', čímž mi dával najevo, že dosáhl nirvány. Pokusil jsem se Knedlíčka vytáhnout, ale on nechtěl vylézt, tak jsem nakoukl do trubičky a rozškrtl sirku, protože jsem si myslel, že ho světlo přiláká."
Na tiskové konferenci pak mluvčí nemocnice popsal, k čemu následně došlo. "Sirka zapálila kapsu střevního plynu v konečníku pana Farnuma. Plameny vystřelily z rourky, zapálily panu Tomaszewskému vlasy a způsobily mu těžké popáleniny na obličeji. Zažehly také křečkovi srst a vousky, takže ten se ve strachu pokusil zalézt panu Farnumovi ještě hlouběji do konečníku. To zažehlo ještě větší plynovou kapsu dále ve střevě, která vystřelila hlodavce z kartonové trubičky jako dělovou kouli. Pan Tomaszewski utrpěl popáleniny druhého stupně a zlomeninu nosní přepážky způsobenou nárazem křečka, zatímco pan Farnum utrpěl popáleniny prvního a druhého stupně v konečníku a dolním střevním traktu. Křeček Knedlíček bohužel nehodu nepřežil.

Pocit

2007-09-24T07:42:00.001+02:00

Před nějakou dobou jsem byl na výpravě s částí našeho roverského kmene (Žabky:-). Byla to výprava náročná, s prudkými stoupáními i klesáními, byla i dlouhá, i když jsem jí šel jen dvě třetiny. Člověk těžko mohl myslet na něco jiného, něž je rytmus střídání nohou, bolest v zádech, ramenou nebo tříslech, pravidelné dýchání. Přesto všechno tam v jedné chvíli bylo něco jiného. Pocit.

Cítil jsem najednou volnost, svobodu, i když částečně omezenou jedním směrem turistické značky. Věděl jsem co dělám a bylo jedno proč, jako když si po pěti letech znovu stoupnete na lyže a zjistíte, že jste sice ztratili bravuru jízdy, ale naučené základy vám nedovolí spadnout. Jako když z tříkolky přesednete na kolo s postraníma kolečkama a pořád víte, co se po vás chce. Byla to chvíle, kdy už mě nedohonily povinnosti školní a mohl jsem zapomenout, že je poslední víkend prázdnin.

Ten pocit odezněl, když jsem dohnal pána, co šel přede mnou, a moje mysl se vrátila do stejných zaběhnutých rytmů. Během příštích dní jsem si jej párkrát vybavil, ale nedokázal jsem ho popsat. Byl to skvělý Pocit.

Záda do louže

2007-07-10T17:32:00.001+02:00

Dneska jsem se vrátil ze skautského tábora, který si můj oddíl ještě prodloužil o putovní část po Bílých Karpatech. Hodím sem jednu včerejší příhodu, tak jak jsem si ji zapsal hned po tom, jak se to stalo. Odehrává se za deště v kempu u Luhačovické přehrady, přesněji po cestě z umývárky do stanu.

Chvíli jsem se na to připravoval. Pořádně utáhnout tenisky, na hlavu tričko, na záda ručník a na tři START! Vyběhl jsem jako druhý a dával jsem si pozor na potoky, které tam ještě před deseti minutami nebyly. Teď hlavně nešlápnout do téhle kaluže... a pak se to stalo. Levá noha mi uklouzla a já jsem hodil ukázkové záda do kaluže. Dokonce jsem ještě metr a půl jel setrvačností po zádech. Zvedl jsem se celý promočený a zbytek cesty jsem šel už normalně a vysmátý jak pětikačka. Ale teď sedím ve stanu, nohy mam raději venku, abych si sem nenamokřal a doufám, že brzo přestane pršet. Musím totiž zvovu do sprchy:-)

Konec luxusu

2007-06-20T21:34:00.001+02:00

Hm, včera jsme prodali naše auto, po devíti letech jsme se rozloučili s Nissanem Primerou (neplést s Primerosem). Prodali jsme ho za cenu do 20 000 Kč, páč ani za víc nestálo a byli jsme rádi, že jsme se zbavili tohoto žrouta času, peněz a benzínu. Ale stejně je to konec určitého luxusu posledního roku. Už nám totiž zbyly jen dvě auta...:-)

Déšť

2007-06-19T20:15:00.001+02:00

V Ostravě mě chytil déšť. Jednou za čas se do Ostravy vypravím a rovnou zmoknu. Hezké přivítání. Kdybych zrovna nepotřeboval chodit po centru a zařídit si pár věcí, tak by mi to ani nevadilo. Jenže takhle jsem ještě s několika dalšími chudáky bez deštníku pobíhal blízko zdí domů a v duchu děkoval architektům 19. století za střešní římsy, které naopak běžně proklínám při náhlých zimních oblevách. Za chvíli už jsem nepobíhal. Byl jsem mokrý a bylo mi to jedno.

Je zajímavé, jak takový prudký jarní deštík dokáže vyvést z míry pána tvorstva (a taky nějaké paní tvorstva). Zvlášť když nemá deštník. Pobíhá a tancuje mezi kapkami deště, protože se potřebuje někam dostat rychle a pokud možno suchý. Jiný stojí v průchodu nebo pod římsou, kouří a myslí si: "To je ale chcanec! Mám to ale štěstí, že nikam nespěchám."

Už za deset minut déšť ustává a mraky prořezávají teplé sluneční paprsky. Za chvíli je už zase vedro jako před deštěm, déšť už připomínají jen mokré silnice a pára stoupající ze stromů, dřevěných stánků a tramvajových pražců. Chodím po Ostravě a jsem mokrý, dílem od deště, dílem mě opět zvlhčuje pot, a kolem už chodí samí suší lidé, kteří ví, že je po dešti, jen díky mokrým silnicím a smradu z aut, který teď stoupá k nebi jen velmi pomalu...

Ha, právě na mě spadla další kapka. Sluneční paprsky zmizely právě když jsem otočil hlavu k nebi. Mraky se opět zatáhly. Plesk! Další kapka přímo mezi oči! Skloním hlavu a jdu k zastávce na tramvaj. Klidně, protože je to jen kousek, a stejně jsem už mokrý.

Znovu se rozprší, zrovna když nastoupím do tramvaje. Dívám se ven a nechávám za sebou všechny, kteří zrovna kličkují a tancují mezi kapkami deště, a v duchu si říkám: "Užijte si to..."

Eurovize

2007-05-15T09:00:00.002+02:00

Díval jsem se na Eurovizi. ČT snad zaplatila Nově a Primě, aby ve čtvrtek a v sobotu nic nevysílaly nebo co, protože jsem se ani původně dívat nechtěl. Ale nakonec jsem si našel i nějaké plusové body. Nuže...

Kabáti - Samozřejmě začnu českou kapelou, i když tuhle položku bych spíše počítal za mínus a hned řeknu proč. Nemám album Corrida doma, mám jenom tu stejnojmennou písničku, a moc často ji neposlouchám (mám skoro 10 giga empétrosek a mám tak na výběr). Kabáti z něj museli dát do Eurovize písničku se stopáží do 3 minut a vybrali Malou dámu. Corrida je super písnička, ale už jsem ji dlouho neslyšel, takže jsem ani nevěděl, kolik má minut. Ale v neděli jsem si ji pustil a docela mě překvapilo, že má taky pod 3 minuty! Nechápu tedy, proč Kabáti vybrali písničku, která je nemastná, neslaná a stejná jako minimálně 60 % jejich tvorby! Možná jim to tak prostě nepřijde. Možná má Corrida ještě nějaký háček, který neznám. Ale než se to dozvím, chápat nebudu.

The KMG's - skupina z Belgie, která hraje hlavně disko ve stylu 70. a 80. let. Jejich písnička Love Power mi hodně připoměla Wham! - Wake me up before you go go. Ani ne melodií, ale spíš stylem, jakým ji předvedli. Je melodická a chytlavá, skvěle předvedená, prostě super! Jen už to nesjpíš není styl dnešní mládeže. Ze semifinále nepostoupili.

Teapacks - čajové sáčky z Izraele. Písnička Push The Button upozorňuje na nebezpečí jaderné války. Doslova prý stačí jen zmáčknout knoflík. Melodicky vychází z tradic židovské písně, které podává rockovou formou. A při jejich vystoupení jsem se taky zasmál. Taky nepostoupili ze semifinále.

Marija Serifovic - to nejlepší ze Srbska a celé Evropy. Nakonec vítězná písnička Molitva není žádný rockový nářez, popová vypalovačka ani diskotékový megahit. Je pomalá, melodická a Marija má opravdu krásnou polohu hlasu. Moc hezky se to poslouchá, i když tomu člověk úplně nerozumí.

Co se týče zbytku startovního pole, byly tam snad všechny hudební styly současnosti. Pop, disko, r n' b (nebo jak se to píše), folkové rytmy, hard rock i metal. Rockových a metalových (hlavně severských) kapel postoupilo dost a možná právě proto se jejich hlasy spíše rozmělnily, naopak třeba irští folkoví Dervish doplatili na konkurenci balkánských folkových kapel. Ukrajinská Vierka (která mi fakt připadá jako převlečený chlap) předvedla sice šou, ale lidi jí posílali hlasy spíš proto, že je rozesmála. Já jsem se smál taky, dokud nezačala dohánět první pozice, a zhrozil jsem se, když se dostala na nějakou dobu na první místo. Ta písnička opravdu nebyla moc dobrá. Nakonec druhé místo. Ale aspoň bylo při hlasování nějaké vzrušení.
Za všechny Sopho z Gruzie

Johnny Cash - Personal Jesus

2007-05-08T17:21:00.000+02:00

[Emi]Your own personal Jesus
Someone to hear your prayers
Someone who cares[Ami], [G], [Emi]

Your own personal Jesus
Someone to hear your prayers
Someone who's there[Ami], [G], [Emi]

[Emi]Feeling unknown
And you're all alone
[A]Flesh and bone
By the [D]telephone
[Ami]Lift up the receiver
I'll [G]make you a believer[Emi]

[Emi]Take second best
Put me to the test
[A]Things on your chest
You need [D]to confess
[Ami]I will deliver
You know [G]I'm a forgiver[Emi]

[F#], [F]Reach out and touch faith [Emi]
[F#], [F]Reach out and touch faith [Emi]

[Emi]Your own personal Jesus
Someone to hear your prayers
Someone who cares[Ami], [G], [Emi]

Your own personal Jesus
Someone to hear your prayers
Someone who's there[Ami], [G], [Emi]

[Emi]Feeling unknown
And you're all alone
[A]Flesh and bone
By the [D]telephone
[Ami]Lift up the receiver
I'll [G]make you a believer[Emi]
[Ami]I will deliver
You know [G]I'm a forgiver[Emi]

[F#], [F]Reach out and touch faith [Emi] 4x

Mimochodem

2007-05-06T23:23:00.001+02:00

Hm, opět přišla chvíle, kdy si musím přiznat, že tomu blogu zas tolik času nevěnuju. Co už, jak se spíš říká než zpívá v jedné písničce od Horkýže Slíže, "darmo plakať nad rozliatym rumom". Mimochodem, tahle věta vystihuje můj přístup k životu. Protože život není počítačová hra a nemůžu si kdykoliv loadnout quicksave, je lepší komplikovaným situacím předcházet a myslet dopředu na více variant nejbližšího dění. Nebo se můžete nechat překvapit, ale pak se prosím nedivte, že to občas bolí. Nečekaná bolest sice bolí míň než očekávaná, ale zato déle.

V jedné knize Terryho Pratchetta (tuším, že jsou to Pohyblivé obrázky) se na chvíli objeví "postava" jménem TENZATRACENEJČUBČÍSYN. Je to škodolibý velbloud, který nepozorné kolemjdoucí s chutí kope tam, kde záda ztrácejí své slušné jméno. A stejně jako v realitě i pozorný pán svého škodolibého velblouda občas jednu schytá.

Hm, takhle se onoho mimochodem stává hlavní téma. Už bych si ty své slovní průjmy měl něčím poléčit. Nejlíp páskou přes paprče.

Jak jsme mrskali (až jsme se zmrskali)

2007-04-12T19:16:00.001+02:00

Docela jsem se bavil, když Linda psala pohled na Velikonoce z ženského hlediska (hlavně při té zmínce o kalhotkách, ke kterým se nikdo nechtěl přihlásit:-). Napadlo mě nabídnout pohled mužský, i když to si jistě umí každý představit - tatar, chození od baráku k baráku, nějaké ty vajíčka a sladkosti (u mladších), pokaždé panák slivovice, nebo nějakého jiného alkoholu (u těch ostatních). Dalo by se to vlastně i takto shrnout, ale bude u toho chybět ta legrace, kterou jsme si při tom užili. Takže to trošku rozvedu.

Na velikonoční pondělí jsem se docela těšil. Ne proto, že to je jediný tolerovaný způsob násilí mužů na ženách, ani proto, že jsem už předem očekával slivovici tekoucí proudem. Je to ale svátek, při kterém jde o setkávání lidí, obnovování starých a pozapomenutých známostí a utvrzování těch nových a nezapomenutelných. A pořád je tady ten symbol jara, symbolika příchodu té hezčí a psychicky nenáročnější části roku.

Základní sestava našeho šmigrustového týmu byla zpočátku jasná - já, brácha Jirka a Svaťa - jenže pak brácha prohlásil, že jeho přítelkyně tento svátek neuznává a že jdou do ZOO. A ve dvou je to docela nudné. Takže mě napadlo, jak jsou na tom se šmigrustem ostatní roveři (teda aspoň ti, které jsem během víkendu potkal). Medvěd a Mira už loni moc nechodili, ale spíš proto, že neměli s kým, takže se nenechali dlouho přemlouvat. Zkoušel jsem lanařit i Johna, ale ten dal dopoledne přednost zlínským kamarádkám. To nám ale už tolik nevadilo, čtyři je tak akorát a když brácha prohlásil, že s náma bude alespoň tu první hodinku, mohli jsem být spokojený úplně.

Čas zahájení jsem stanovil na 8:00. V 7:55 mi přišla sms od Medvěda, že dorazí později a v 8:00 od Miry, že u žide. Kolem čtvrt jsme byli čtyři, Medvěd psal cosi o půl devaté. Svaťova sestra tvrdě spala, o to tvrdší trest jsme jí slíbili na odpoledne, stejně tak sousedce Evě, která měla dojet z Prahy až ve středu. Jediný úspěch jsme zaznamenali u sousedky v pátém patře, kam jsme jeli víceméně na jistotu. Dostali jsme vajíčko a panáka. Poslední neúspěch byl ve vedlejším baráku u bývalé spolužačky Petry.

Před barákem jsme počkali na Medvěda a nastal čas zhodnocování zbraní. Já jsem měl tatar upletený při sobotním výletě na kolech k topolským stěrkáčům, Svaťa měl tatar z loňska a Medvěd měl pro jistotu tatary tři, nejmladší byl předloňský. Mira měl vařechu opentlenou jak májku a Jirka měl malou vařečku s vlastním jménem. Takto vyzbrojeni jsme tedy už oficiálně zahájili letošní šmigrust.

Už na první zastávce u bráchovy bývalé spolužačky Kristýny jsme ztvrdli asi čtvrt hodiny. Pak následovala moje bývalá spolužačka Eva, u té jsme ale pohoštění a pokec zvládli i ve dveřích, protože jsme měli v sobotu třídní sraz. Pak jsme se vydali směrem k nádraží, aby s náma mohl brácha ještě něco stihnout. Rozloučil se s námi až během besedy u skautky Jany.

Ranní Otrokovice se přímo hemžily skupinkami koledníků. Už na první pohled bylo poznat, kdo jde na výkon (tedy vymrskat co nejvíc během dopoledne), kdo na opici (tedy vypít co nejvíc) a kdo besedovat. Když jsme přecházeli od Jany k Šárce, chválil jsem zrovna kluky před námi, že pořád ješte chodí víc s tatary a taškami na sladkosti, než bez nich a od patníku k patníku. Jenže pak si Medvěd všiml, že mezi nimi kolují lahváče.

Po jedenácté jsme zahájili Baťovské kolečko - Syslík, Medvědova sestra Lenka, Zuzka, Zuzčina sestřenka Terka a Medvědova přítelkyně Katka. Skoro u všech to byly zastávky spíše na delší pokec, takže jsme z Baťova odjížděli až půl jedné. Předposlední byla moje býv. spolužačka Martina a vše jsme zdárně ukončili u Lindy (správně, to zdravé jádro roverského oddílu).

U Lindy bylo nejveseleji, zvlášť když Bartošáci přinesli kytaru, Linda vytáhla tu svou a jeden z nich se navíc prokecl, že umí hrát na mandolínu, která u Nádeníčků visí spíš pro okrasu. Takže se hlavně zpívalo (a k tomu přiměřeně taky pilo), dokud nebylo nutné se vydat na cestu k domovu (hlavně kluci ze Zlína chtěli být doma ještě za světla).

Na cestu domů mám mlhavé vzpomínky, ale nic zásadního se nestalo, to vím jistě. Ze slíbené pomsty Svaťově sestře nebylo nic, jednak jsme si na to nevzpomněli, jednak jsme na to neměli ani náladu (nebo spíš sílu). Do večera jsem si dal dvacet a usínal jsem s pocitem příjemného prožití celého dne. Doufám, že se těšíte na další rok. Já teda jo.

Jarní únava a improvizace

2007-03-28T22:56:00.001+02:00

Jarní únava je častá výmluva lenochů, protože na jaře je potřeba toho po zimě tolik udělat nebo spravit. V mém případě je to jen jiná forma celoročního kopru, liší se hlavně tím krásným jarním počasím. A projevuje se taky v tom, že už jsem nějakou dobu nesáhl na tenhle blog. Co se za ty poslední dva týdny událo? No, bylo toho hodně, ale jen málo věcí, které stojí za zmínku, protože mají něco společného.

Tak třeba jsem byl na turnaji futsalu, který pořádal Medvědův švagr. S Mědvědem jsme přišli jako zdravotníci a pomocné pracovní síly, ale zbyla na nás časomíra a šest hodin neustálé kontroly dění na hřišti. Aspoň jsme se zadara najedli a napili.

Pak mi bankomat v Ostravě sežral kartu. No nic, zachoval jsem klid, prachy mi to vydalo, a zašel si na nejbližší pobočku, ať s tím něco udělají. Řekli mi, že ten bankomat spadá pod Prahu. V Ostravě a pod Prahu? Naštěstí paní byla hodná a do Prahy zavolala a po několika pátečních telefonech, kdy Praha volala střídavě mě a Ostravu jsem si v pondělí mohl jet vítězoslavně pro kartu. Byla trochu polámaná, dostal jsem za to trochu sprda a doporučení, ať ji nepoužívám, nebo si ji vyměním. Mimochodem, už nějakou dobu jsem tušil, že se to stane, otázka zněla Kdy? :-). Je dobré znát odpověď.

S klukama jsme si chtěli místo schůzky zajít na hřiště u školy a dělat nějakou atletiku a možná i fotbal, když zbyde čas. Ale když jsme tam o půl šesté přišli, bylo nám řečeno, že do šesti máme vypadnout, páč je zimní provoz. Takže zůstalo jen u fotbalu. Ono už se stejně stmívalo, ale na to tam jsou přece ty nové světla ne? Další týden jsem to chtěl zopakovat, ale tentokrát zahájit schůzku rovnou na hřišti. Jenže sněžilo. Pak pršelo. A pak byla na fotbal zima.

Co to má společného? Vždycky jsem si něco naplánoval, měl jsem nějakou představu, která pak nevyšla. A co z toho plyne? Nenechte se zaskočit tím, že něco nevychází podle vašich plánů. Možná jsem napsal něco, co považujete za prkotiny, ale když máte plán A, jakýkoliv přechod na plán B, zvláště pokud jste se tak daleko v plánování nedostali, může být dost podstatný problém. Zachovejte klid a chladnou hlavu, přinejhorším vám to nevyjde, šak co? Ale zůstat stát na místě a brečet do rukávu je pitomost. Lepší je něco dělat.

Hayao Miyazaki

2007-03-12T17:05:00.002+01:00

Hayao Miyazaki je někdy zván japonským Waltem Disneyem. V 80. letech založil Studio Ghibli a během několika let dosáhl s filmy a seriály svého studia světového úspěchu. Stejně jako Disney tvoří pro děti.

víc o Hayaovi a jeho tvorbě na http://www.csfd.cz/reziser/3892-miyazaki-hayao/ (nepodařilo se mi sem dostat jeho fotku)

Mezi mé nejoblíbenější filmy ale patří dva, které by se daly omezit označením 12+, Naušika z Větrného údolí (Kaze No Tani No Naushika, 1984) a Princezna Mononoke (Mononoke Hime, 1997). Ten první je vědecko-fantastický a ten druhý spadá do žánru fantasy, ale mají společné výrazné ekologické zaměření. Mají bohatý děj, zajímavý příběh a vše umocňuje skvělá hudba Joea Hisaishiho.
písnička z Mononoke Hime - http://www.youtube.com/watch?v=zi-ySCTPK1M&mode=related&search=

No, když už jsme byli u toho srovnání Disney x Ghibli, je možná dobré vědět, jaký monopol na animované filmy Disney ve světě má. Svědčí o tom jedna událost: Když Miyazaki šířil do světa Naušiku, práva na vysílání v USA koupilo právě studio Disney. Samozřejmě film předabovali, ale navíc ho i zkrátili. Vystřihli pár scén a dabing tomu přizpůsobili, takže vznikl paskvil, který nedával smysl. No, a anglickou verzi šířil Disney dál do světa. Sice se na to přišlo docela rychle, ale mezitím se originální verze filmu stala záležitostí undergroundu.

U nás se zatím vysílaly pouze dva filmy Hayaa Miyazakiho, Princezna Mononoke (v Japonsku úspěšnější než Titanic) a Oscarem oceněná Cesta do fantazie (Sen to Chihiro no kamikakushi, 2001). Mimochodem, já jsem na začátku dal u Princezny Mononoke 12+, ale ČT ne, takže po jejím odvysílání v hlavním vysílacím čase volaly do televize rozhořčené matky, že v tom filmu tekla krev a létaly usekané ruce:-) Ale stejné matky možná nechaly své ratolesti dívat se i na Dědictví nebo Slunce, seno..., kteréžto filmy jim určitě obohatily slovní zásobu o nejedno sprosté slovo.

PS: Když studio Disney zakoupilo práva na Princeznu Mononoke, poslalo Ghibli řediteli studia japonský meč - katanu s krátkým vzkazem: NO CUTS!!! :-)

Dneska je MDŽ

2007-03-08T19:55:00.001+01:00

Mezinárodní den žen. Když se řeknou tahle 3 slova, na mnohé z nás, ale hlavně na ty starší, pamětníky, dýchne socialismus celým objemem plic. Tento svátek byl u nás tak zprofanovaný, že byl po roce 1989 na 10 let vyžazen z kalendáře. Byl symbolem doby, která minula, doby takřka povinných a pompézních oslav tohoto dne, a tak někdo řekl: Všeho moc škodí! Dost bolo MDŽ!

A teď přijde trocha historie, abych dokázal, jak se ten někdo zmýlil, protože přes všechny karafiáty a bonbošky mnoho lidí zapomělo na původní význam MDŽ. Mezinárodní den žen je vzpomínkou na protestní demonstraci švadlen z textilních továren v USA v roce 1909 (někde jsem si přečetl 1857, ale podobných demonstrací bylo v 2. polovině 19. stol. ještě dost a jako vždy se demonstrovalo za zlepšení pracovních podmínek. Ovšem tehdejší pracovní podmínky představovaly 10 - 14 hodin pracovní doby - proti tomu by snad demonstroval každý). Je důležité říct, že v této době byl všeobecně jen malý zájem o lidská práva, natož o práva žen. O rok později prosadily ženy ze socialistické Internacionály (sdružení socialistických stran) tento den jako Den žen, den demonstrací všech žen za volební právo pro ženy, přiměřené pracovní podmínky a konec diskriminace žen. Od té doby byl Den žen slaven každoročně v mnoha státech Evropy i v USA.

Malá historická perlička - 8. března 1917 demonstrace proti válce a hladomoru v Petrohradě dosáhly takové síly, že car musel abdikovat - proběhla tzv. únorová revoluce (ale téhle se ještě Lenin nezúčastnil).

Až v roce 1975 byl svátek oficiálně uznán OSN jako Mezinárodní den žen, avšak byl už dříve slaven v mnoha státech světa, nejen v té socialistické šestině. A je stále slaven.

Je tedy MDŽ socialistický přežitek? Já osobně si myslím, že ne. Všude se sice mluví o rovnoprávnosti pohlaví, ale jen málokdo se na tento problém dokáže podívat zpříma, objektivně. Pořád se ještě často setkáváme s diskriminací z obou stran. Když už mluvím o té rovnoprávnosti, je zajímavé, že se neslaví nějaký Mezinárodní den mužů. Ale když si to tak přeberu, ony si to ty ženy tak nějak zaslouží. To abychom nezapoměli na minulost a nevraceli se ani v myšlenkách do dob, kdy rovnost pohlaví byla jen vzdálenou hudbou budoucnosti.

Závod smíšených pocitů

2007-03-06T17:49:00.001+01:00

Už tři roky v našem středisku v Otrokovicích vymýšlíme akci Zima jak ji neznáte. Původně se tak jmenovala celostátní akce, která měla propagovat skaut a skautské oddíly na veřejnosti, ale tato snaha vyzněla do ztracena (alespoň u nás teda jo). Protože nás to ale bavilo, vymýšlet a realizovat akci, která předváděla něco ze skautské činnosti i rodíčům, kteří jinak k nám často nechodí, chtěli jsme ji zopakovat o rok později. Jenže...

Týden nebo dva před plánovanou Zimou č. 2 jsme se zúčastnili prvního ročníku Mise Kalafuna. Tušíte správně, místo propagační akce, ze které si mohli děti i rodiče odnést hřejivý pocit u srdce (a v žaludku) a mrazem ošlehané tváře, jsme podnikli závod pro děti z Otrokovic (i neskauty). V jistém smyslu slova to byla také propagace, ale tentokrát jen mírná, nenásilná (a taky bez větších výsledků). Nechali jsme se prostě Kalafunou inspirovat a Zima jak ji neznáte 2006 se líbila jak organizátorům, tak účastníkům.

Není tedy divu, že jsme chtěli Zimu udělat znovu, tentokrát i pro skauty z jiných středisek. Avšak ráno mnoho dětí nepřišlo, nepřišly ani posily z jiných středisek, ani od otrokovických Tomíků. Už brzo jsme se měli dozvědět proč. Nicméně se přece jen nějací skauti ukázali a akce mohla být zahájena. Závodilo se v týmech a ve dvou věkových kategoriích a úkoly byly opravdu zajímavé a často i zábavné - objednat si v řeznictví hřebíky, přehrát nastrčené postavy v pohybových i intelektuálních hrách, vylovit zprávu v láhvi z vody, Ariadnina nit... Za každý splněný úkol získal tým obálku se zakódovanými pokyny k další cestě. Ale během akce se objevil úkol největší, který jsme v plánu neměli - urazit většinu závodu v dešti.

Dali jsme si na akci záležet, vše bylo připraveno dopředu, ale na jednu věc jsme přece jen zapoměli. Počasí. Zapoměli jsme vzývat a vzpomínat počasí, obávat se je jeho rozmarů, spoléhali jsme na jeho stálost, neměnnost a tedy i přízeň. Ale ta nepřišla. Místo toho ráno přišly bouřkové mraky a brzo po zahájení akce i déšť. A bohužel, jak je na akcích pro děti zvykem, kam chodí déšť, tam se příliš mnoho lidských stvoření zvaných děti nevyskytuje.

Také my jsme brzy pochopili, že mnozí z rodičů jistě ráno vycítili přítomnost deště v mracích nad Otrokovicemi. Výsledky studené sprchy se dostavily ještě během konání závodu. Všichni byli mokří a trochu i prochladlí, přestože déšť byl teplý, téměř jarní. Ale když jste celý mokří, nejraději byste byli už v teple klubovny a ne se potulovat někde venku, na dešti. A většina zmokla ještě před polovinou závodu!

Déšť dokáže změnit náladu během několika vteřin a skoro pokaždé k horšímu. Vždyť na dešti už shořely větší podniky, než nějaká skautská hra. Zvlášť jeden tým na tom byl psychicky tak špatně, že závod nedokončil - neprošel všemi povinnými stanovišti. Ale byl jediný, ostatní závod zvládli. Ale za jakou cenu...

Klubovna ke konci akce připomínala lazaret po bitvě u Slavkova. Každý se snažil co nejrychleji usušit a vládly zde smíšené pocity. Skoro všem se totiž akce líbila, ale tuto myšlenku hravě zastínila potřeba tepla a sucha u kamen, a ta vládla všem, soutěžícím i organizátorům z terénu. Ani famfáry vyhlášení vítězů a odměnění všech účastníků (neboť jich bylo tak málo, že na každého zbylo) nepřinesly radost do tváří na déle než pár minut. To když si každý vzpomněl na to, že na cestu domů se bude muset opět obléct do svých promočených šatů.

Celkově tedy letošní Zima jak ji neznáte vyzněla hodně naplano. Radost z dobře zvládnuté akce, z výher i překonání ne vždy lehkých úkolů se mísila s chladem mokrých vlasů na tvářích. A jaké tedy zbyly pocity? Byly hezké i nehezké a zároveň nebyly ani jedno, ani druhé. Jen smíšené...

Ha, videoklipy

2007-02-28T20:06:00.001+01:00

Opět jsem se přesvědčil, že na youtube.com už jsou snad všechny videa na světě. Takže jsem tam našel i videoklipy na ty písničky. Budu sem davat na ně odkazy, abyste si je mohli poslechnout a podle toho se rozhodnout, jestli je chcete.

johnny cash
http://www.youtube.com/watch?v=1e0EQlQXoEo

madness
http://www.youtube.com/watch?v=ICvgDxKMAiA

A hned sem dám úplně nový odkaz. Tohle je prostě videoklip, na který se musíte podívat - získáte úplně nové měřítko na tvorbu videoklipů. Tenhle je totiž naprosto geniální.
Ok Go - Here It Goes Again
http://www.youtube.com/watch?v=pv5zWaTEVkI
a ještě jeden od Ok Go, už trochu amatérsky udělaný, ale taky dobrý
http://www.youtube.com/watch?v=RbdbVhBGETQ

Madness - It Must Be Love

2007-02-27T11:44:00.000+01:00

I never thought I'd miss you
Half as much as I do
And I never thought I'd feel this way
The way I feel
About you

As soon as I wake up
Every night, every day
I know that it's you I need
To take the blues away

It must be love, love, love
It must be love, love, love
Nothing more, nothing less
Love is the best

How can it be that we can
Say so much without words?
Bless you and bless me
Bless the bees
And the birds

I've got to be near you
Every night, every day
I couldn't be happy
Any other way

It must be love, love, love
It must be love, love, love
Nothing more, nothing less
Love is the best

As soon as I wake up
Every night, every day
I know that it's you I need
To take the blues away

It must be love, love, love
It must be love, love, love
Nothing more, nothing less
Love is the best

It must be love, love, love...

Johnny Cash - God's Gonna Cut You Down

2007-02-27T11:40:00.000+01:00

You can run on for a long time
Run on for a long time
Run on for a long time
Sooner or later God´ll cut you down
Sooner or later God´ll cut you down

Go tell that long tongue liar
Go and tell that midnight rider
Tell the rambler or the gambler or the back biter
Tell ´em that God´s gonna cut ´em down
Tell ´em that God´s gonna cut ´em down

Well my goodness gracious let me tell you the news
My head´s been wet with the midnight dew
I´ve been down on bended knee talkin´ to the man from Galilee
He spoke to me in the voice so sweet
I thought I heard the shuffle of the angel´s feet
He called my name and my heart stood still
When he said, "John go do My will!"

Go tell that long tongue liar
Go and tell that midnight rider
Tell the rambler or the gambler or the back biter
Tell ´em that God´s gonna cut ´em down
Tell ´em that God´s gonna cut ´em down

You can run on for a long time
Run on for a long time
Run on for a long time
Sooner or later God´ll cut you down
Sooner or later God´ll cut you down

Well you may throw your rock and hide your hand
Workin´ in the dark against your fellow man
But as sure as God made black and white
What´s done in the dark will be brought to the light

You can run on for a long time
Run on for a long time
Run on for a long time
Sooner or later God´ll cut you down
Sooner or later God´ll cut you down

Go tell that long tongue liar
Go and tell that midnight rider
Tell the rambler or the gambler or the back biter
Tell ´em that God´s gonna cut you down
Tell ´em that God´s gonna cut you down
Tell ´em that God´s gonna cut you down

Písničky

2007-02-27T11:34:00.001+01:00

Do téhle rubriky budu přidávat nějaké ty songy, které mě zaujaly, ať už v poslední době, nebo jsem je neslyšel tak dlouho, dokud jsem si je nějak nesehnal, protože je už nehrajou ani hudební tv, ani rádia. Taky sem budu dávat ty songy, které mají zajímavou melodii nebo text. A kdybyste pocítili neodvratnou touhu si ty songy poslechnout, napište mi, pošlu je mailem.

První přijdou na řadu dvě písničky, které jsem dokonce nenašel na supermusic.cz, takže jsem je tam musel přidat.

Johnny Cash - God's Gonna Cut You Down

Madness - It Must Be Love

Něco na zasmátí - ale jsou tam i sprosťárny

2007-02-26T15:20:00.001+01:00

Rozhodl jsem se přidat pár dobrých vtipů, které jsem našel na rajsmichu.cz. Některé pravopisné chyby jsem opravil a ty ostatní prosím omluvte.

Starosta na obecním úřadě. "Pepo? Jak se ten mikrofon pouští? Jó takhle. Dík. Běž to prosím poslechnout ven, jestli to jede. Jede?? Jedna,dva tři...jede?? Nešumí to moc?? Ne? Dobře. - OBČANÉ! HOŘÍ.

Paní si koupí novou skříň. Skříň přivezou, smontují a odjedou. Po chvílce projede po ulici tramvaj a skříň se rozpadne. Paní přemýšlí jestli skříň reklamovat, ale nakonec se rozhodne zavolat souseda. Soused skříň postaví a na zadní stěnu přišroubuje šrouby. Projede tramvaj a skříň zase spadne. Tak ji soused znovu smontuje a říká, vlezu si dovnitř a podívám se, který šroub povolil. Vlezl si dovnitř a paní šla uvařit kávu. Mezitím se vrátil domů manžel a vidí novou skříň. Otevře ji a vidí v ní souseda. „Co tady děláte?“, ptá se. „Víte co? Nejlepší bude, když mi dáte rovnou přes hubu, protože když vám řeknu, že čekám na tramvaj, tak mi stejně neuvěříte.“

Jdou takhle 2 koktavý do hospody, a hosposký jim říká: ¨Nazdar kluci,mám pro vás takovej návrh, když mi řeknete co si chcete koupit plynule, tak vám to dám zadarmo. Tak první spustí:¨VINN VINN VINNY ST STŘIK“.. „Tak nic“... A druhy:“R Ů M!“ „Velkej nebo malej??“ „Ty Ty Ty Haj Hajzle!!!“

Studentka medicíny předvádí na maketě porod klestěmi. Profesor ji chvíli pozoruje a povídá: "Výborně! Teď ještě třískněte otce po hlavě a vyvraždila jste komplet celou rodinu!"

Co se stane s bílou ovcí, když ju hodíš do černého moře? Bude mokrá...

Start letadla, kapitán jako obyčejně: "Vážené dámy a pánové, pěkně vás vítám na palubě našeho letadla. Právě letíme nad Atlantickým oceánem, ve výšce 10.000 metrů, rychlost je 900 km/h, teplota vzduchu.... sakra! Do řiti! Mě šlehne! Ježišmarjá! " Kapitán se odmlčí, mrtvolné ticho, pasažéři jsou bledí, panika, křik..... Po delší chvíli se kapitán ohlásí: "Dámy a pánové, prosím, omluvte mě! Letuška mě polila horkým kafem. Kdyby jste jen viděli moje kalhoty zepředu ...." Jeden z pasažérů křikne: "Ty hovado! Kbybys jen viděl moje kalhoty zezadu!!!"

Když NASA poprvé poslala kosmonauty do kosmu, velice rychle zjistila, že při nulové gravitaci nefunguje kuličkové pero. Boji s tímto problémem zasvětili američtí vědci celé jedno desetiletí. Utratili 12 miliard dolarů, ale nakonec vyvinuli pero, které píše ve stavu beztíže, obráceně, pod vodou, na celou řadu materiálu včetně skla, a to při teplotách až -300C. Rusové použili tužku.

Voják přijde za velitelem, že propil pušku. Ten mu řekne, že se nedá nic dělat, novou nedostane, ale během cvičení musí pobíhat bez pušky a dělat "tatatata". A skutečně, voják poctivě předstírá pušku až narazí na tři vojáky poklidně sedící na kameni. Vykoukne z křoví a udělá "tatatata". Vojáci se nechápavě otočí a praví: "Co děláš, dyť my sme v tanku..."

V škole sa pani učiteľka pýta žiakov, aké zvuky vydávajú zvieratká. "Tak, ako robí psíček, Anička?" "Hav, hav." "Výborne! "Dežko, ako robí sviňa?" "Dobrý deň, pán vodič. Cestná kontrola, vaše doklady, prosím."

Přijede Bush na návštěvu do školy a má besedu s žáky. Má proslov a potom dá prostor pro otázky. Zvedne se Billy a říká: Mám 3 otázky:
1.Proč je Amerika zadlužená?
2.Nebyla Hirošima největším zvěrstvem v dějinách?
3.Kdy stáhnete vojáky z Iráku?
Ale vtom zazvoní a žáci se rozprchnou.Po přestávce se zase sejdou a Bush zase dá prostor pro otázky a zvedne se Tommy a říká: Mám 5 otázek:
1.Proč je Amerika zadlužená?
2.Nebyla Hirošima největším zvěrstvem v dějinách?
3.Kdy stáhnete vojáky z Iráku?
4.Proč zvonilo na přestávku o 10 minut dřív?
5.Kde je Billy?

A tady začínají ty sprosté (ale dobré).

Dohadují se tři filozofové o tom, co je na světě nejrychlejší: První říká: "Nejrychlejší je přeci světlo." "Kdepak, milý pane kolego, myšlenka - ta je přeci nejrychlejší...." povídá druhý filozof. "Tedy nerad bych vypadal jako negativista, pánové," - vstoupí do debaty třetí filozof "jsem si však jist, že naprosto nejrychlejší je průjem.. No považte - tuhle jsem v noci dostal průjem a než jsem stihl rozsvítit nebo něco vymyslet, tak jsem se posral!!!"

Paní učitelka přijde s žáky na exkurzi do kamenolomu. Ředitel kamenolomu ji odkáže na střelmistra, co se opírá támhle o lopatu. Že tady dělá celej život a ví o tom úplně všecko. Střelmistr říká," Děcka, divéte se. Tady do té skály se najebó díry. Do tech děr se najebe dynamit .... a ten to rozjebne. Na takový vélký jebance. Do tech jebanců se jebe a jebe, až se rozjebó na takový menší jebance. Ty jebance se jebnó do lisu. A ten lis do toho jebe a jebe, až se to rozjebe na prach. Ten prach se jebne do cihelně. V té cihelni se z toho najebó cihle. Ty cihle se jebnó na stavbu. A ti zedníci se s těma cihlama jebó a jebó, až najebajó baráky. A v těch barákách se jebe a jebe a jebe, až se najebajó takový zjebanci, jako ste vy, keří nevijó, jak se jebe do kameňa.

sedí Lord u snídaně, Žán??? vejce... Žán se ptá: na měkko nebo na tvrdo??? Ale ne.....PODRBAT!!

Chlapa boli loket a chce jit za doktorem. Kamarad mu rekne "Neblbni, Amici uz na to maji pocitac, zrovna ho testuji u nas v lekarne. Je to levnejsi nez doktor a jenom je zapotrebi donest vzorek moci." Chlap si rekne, ze nema co ztratit, donese do lekarny vzorek moci, hodi ho do pocitace, hodi tam desetikacku. Ozve se bzukot, hrkot a cinknuti, vyjede kousek papiru a na nem je napsany: - Mate tenisovy loket - Namacejte si ho v horke vode - Kloub nenamahejte - Zlepsi se to do dvou tydnu. Chlapek je spokojenej, ale hned si rika, jestli by se ten pocitac nedal oblbnout. Rozhodne se, ze to zkusi. Doma nalije do zavarovacky vodu z vodovodu, prida kus slin od psa, moc od dcery a od manzelky, a jeste si do toho vyhoni pero. Vsechno smicha, donese do lekarny, vzorek hodi do pocitace, odkud se ozve bzukot, hrkot a cinknuti, vyjede kousek papiru a na nem je napsany: - Voda ve vasi domacnosti je prilis tvrda pridavejte do ni sodu. - Vas pes ma blechy, umyjte ho v protiblesim samponu. - Vase dcera uziva kokain, dejte ji na terapii. - Vase manzelka je tehotna. Jsou to dvojcata, obe holky. Nejsou Vase. Poridte si pravnika. - A jestli neprestanete onanovat, tak se Vam ten tenisovej loket nikdy nezahoji...!

Rybář chytí zlatou rybku. Rybička povídá: "Zadrž, když mě pustíš, splním Ti tři přání". Rybář se zamyslí a povídá: "Tak dobře. Chtěl bych mít nádhernou krasavici a tolik peněz, ze bych měl do smrti všechno, na co si vzpomenu." A najednou vedle něj stojí krasavice, radost pohledět a tolik peněz, až oči přecházejí. Rybička povídá: "A co Tvé třetí přání?" Rybář na to: "Vždyť já už všechno mám, nic nepotřebuju....víš ty co? Mám na Slovensku kamaráda, věčně s něčím není spokojený, splň mu to, co ráno vysloví jako první, když vstane z postele." Rybka souhlasí. Druhý den ráno vstane slovenský kamarád, vyleze před chalupu, protáhne se, promne oči a povídá: "Jááááááááj, sto kokotou do riti a hrdzavá kotva do chrbta....!"

Přijde chlapík k lékaři, ze má velmi dlouhý penis. Chlapik: "Panne d-d-doktorrr, ja mmám ve-elmi dlouhééh-ho pt-t-áka a k-kvůli t-t-tomu ve-velmi ko-koktám." Doktor: "No, to by mohlo být tou délkou, ale nic se nebojte, já vám ho zkrátím, je to běžná operace - odříznu vám ho, zkrátím na polovinu a nazpět přišiju." Po dvou týdnech po operaci přijde znova chlapík k doktorovi a říká: "Pane doktor, myslím, že mi to pomohlo - už nekoktám, ale manželka už není tak spokojená, nedalo by se to, co jste mi odřezal, přišít zpátky?" Doktor: "Tt-to bby se užž n-n-nedalo!"

Jak ulovíš jelena? No koupíš si příručku na lovení jelenů.
A jak ulovíš medvěda? Vezmeš si těžké boty, šutr, kartu černého petra a příručku na lovení jelenů. Jdeš do lesa, dřepneš si za keř a čekáš. Jak kolem keře projde medvěd, vyskočíš a nakopeš ho do prdele. Medvěd se pochopitelně nasere a bude tě chtít zabit. Ty mu zdrhneš a vylezeš na strom. Jak se medvěd bude škrábat za tebou, hodíš po něm šutr a protože se trefíš do hlavy, medvěd bude skuhrat bolestí.Pak mu hodíš dolů toho černyho petra a to medvěda úplně dostane a řekne :"To su z toho jelen" No, a v tu chvílu vytáhneš příručku na lovení jelenů...
A jak ulovit krokodýla? Potřebujete k tomu:matematicke tabulky,dvě pletací jehlice,traverzu,jabko a příručku k lovu jelenů. Nejdříve se posaďte ke břehu řeky začněte si číst matematicke tabulky protože to je děsna nuda tak u toho usnete ,kolem popluje krokodýl,všimne si vás a půjde za vami,vtom si všimne matematických tabulek zacte se do nich a usne taky a kdo dřiv usne ten se dřív probudí probudite se driv než on a vpichnete mu pletaci jehlici do oka,krokodýl vas začne honit až vas bude mit odhodte traverzu budete lehci a dostanete naskok ,kdyz vas dožene vylezte na strom shodte jabko a protože jabko nepada daleko od stromu spadne přímo na krokodýla ten bude zmatenej vtom mu vpíchněte druhou pletací jehlici do druheho voka protože ted vypadá jako jelen postupujte dale podle příručky k lovu jelenů... :-)

Péťa letí ve škole po chodbě a jen tak tak, že nesrazí ředitele. Ten ho chytí za límec a dává mu lekci: ˝Teď se pěkně vrátíš, v klidu půjdeš okolo mně a pozdravíš mě tak, jak to dělá Tvůj tatínek, když se potká se svými známými.˝ Péťa se o několik kroků vrátí, nacpe si ruce do kapes dojde k řediteli, praští ho po zádech, až mu brejle spadly, a na celou školu řve: ˝Nazdar čuráku, sto let jsem tu tvou plešatou hlavu neviděl, to jsi ještě nechcíp, kurevníku jeden?˝

Hrůza a děs v Napajedlích

2007-02-26T12:03:00.001+01:00

V pátek a v sobotu se v Napajedlích konala akce Kalafuna 2007. Je to takový závod pro Rovery a Rangers, kde se namáhavý pochod střídá s obtížnými úkoly, zn. makačka na bednu. Byl to už druhý ročník a ten první jsme (bacha teď přijde trocha samolibosti) vyhráli. Na letošek jsme se hodně těšili, a díky velké účasti jsme mohli sestavit rovnou 2 závodní týmy. V prvním byli Zuzka, Tomáš, John a já, ve druhém Linda, Medvěd, Gonzáles a Jirka. Oba týmy dostaly úkol už týden před začátkem akce - vybrat ze 30 zbytečností 13 a ty si vzít s sebou. Ale byl v tom háček - 15 věcí bylo „ohodnoceno“ zátěží navíc. V Napajedlích oba týmy dopadly stejně - 3 kg na záda navíc za 6 špatně vybraných věcí. A navíc jsme všechny ty věci museli tahat s sebou.

Oproti loňsku, kdy se akce konala ve dne a podmínky ztěžoval místy hluboký sníh, jsme letos závodili v noci, bez sněhu, ale v mrazu, který zalézal za nehty. No, možná nebyl tak hrozný (voda v petkách se sice měnila v ledovou tříšť), možná to způsobilo, že jsem už od čtvrtka cítil útok nějaké virózy, takže jsem se občas zimnicí třásl jak osika. Ale o tom později.

Do místa konání akce jsme dorazili kolem půl sedmé v pátek večer. Pak jsme zhodnotili přinesené věci, zahráli několik představovaček a krátkou scénku, která měla představit náš tým. Zde jsme se dozvěděli, že týmy budou pouze čtyři, včetně těch dvou otrokovických, které byly navíc nejpočetnější. Náš tým se jmenoval Půl kila rezatých hřebíků, druhý otrokovický tým byli Hoblíci, roveři ze Zlína byli doslova Bez bab a napajedelský tým měl název Mrožovo oko.

Kolem deváté akce začala - temným pánem byl nám, upírům, dán úkol zbavit se svého prokletí pomocí kouzelného lektvaru. Přísady lektvaru ovšem byly rozmístěny po celých Napajedlích a záhadní alchymisté za jejich vydání vyžadovali splnění úkolů. Ty se nezdály příliš obtížné - pyramida z kamenů, vymýšlet slova ze zadaných písmen, sudoku, hádání vážné hudby, skládání obrázků, padající domino. Na posledním napajedelském stanovišti jsme vyluštili šifru a zjistili místo s posvátným pramenem jako základem pro lektvar - Svatá voda.

Teď teprve začala moje malá mizerie. Nemoc příliš člověku na síle nepřidá, takže už při zdolání kopce, na kterém sídlilo poslední stanoviště, mě postihla první únavová krize. Potřeboval jsem si chvíli odpočinout, ale jakmile jsem se zastavil, začala mi být hrozná zima, takže z deště pod okap. Cesta na Pohořelice byla taky dost namáhavá, takže za dědinou zas (krize). Tady musím vyzdvihnout psychickou pomoc ostatních v týmu, kteří spíše sjednotili tempo pochodu se mnou, než abych já sjednocoval tempo s nimi. Na Svatou vodu jsme dorazili pořád ještě jako první tým. Zde jsme měli fotografiemi zdokumentovat přípravu lektvaru a naši přeměnu v lidi. My jsme zde navíc nafotili i historii našeho „klanu“, což byl také jeden z úkolů. A taky jsem si tu zažil třetí krizi, ale nějak ztrácely na síle, asi jsem už neměl energii ani na pořádné krizování. Cestu zpátky jsme se rozhodli jít stejnou trasou, s malou přestávkou, krizí a snídaní (byly asi 3 hodiny ráno) na Pohořelicích. Do cíle jsme dorazili asi ve 3:45 a se zpoždění 35 minut za týmem Bez bab, který nás na Svaté vodě předběhl. Mrožovo oko dorazilo asi 20 minut po nás a za další půlhodinu přišli i Hoblíci. Ale nakonec se ukázalo, že čas nebyl důležitý.

Spali jsme asi do půl jedenácté. Kolem jedné byl oběd - bramborový guláš, asi ve dvě začalo všeobecné zhodnocování cest jednotlivých týmů podle fotografií. Nakonec proběhlo demokratické hlasování o vítězi akce, kterým se stal tým Hoblíci. Ale podle mě byl vítěz každý, kdo dokázal dorazit do cíle (tedy všichni).

Když jsme odjížděli, Linda se mě zeptala, jak je možné, že jsem to všechno vydržel (asi jsem musel vypadat dost špatně). Trochu jsem se nad tím zamyslel a tady je odpověď: Dokud jsem šel, tak to šlo. Kdybych tam někde teatrálně skončil v příkopu, asi bych zmrzl dřív, než by Lincoln nastartoval to své přibližovadlo. A proč jsem tam teda jezdil? Mě vlastně ani nějak nenapadlo, že bych nejel...
Nakonec bych chtěl poděkovat všem, co se na té akci podíleli, ať už jako organizátoři, nebo účastnili. Všichni (co se soustředili na jiné věci než já) říkali, že to bylo super, a to je dobře. Aspoň je proč se těšit na příští rok. Ale to už raději absolvuju zdravý, nebo vůbec :-)

Malý slovníček pojmů

2007-02-23T11:02:00.001+01:00

manga - je japonský výraz pro komiks. Japonci prostě říkají jakémukoliv komiksu manga, ať je od nich, z Ameriky nebo Evropy. Vymysleli ovšem také nový druh kreslení komiksu - však to znáte - kulaté obličeje, velké oči, dlouhé vlasy, dokonalé křivky postav (nejen u dívek). Díky tomu získali obrovské možnosti mimiky. A nový druh kreslení bylo třeba pojmenovat (tedy alespoň na Západě - japanese comics jim asi přišlo dlouhé - Japonci sami si s tím hlavu nelámali) a název se přímo nabízel. Ale je nutno dodat, že do mangy se řadí i ty komiksy japonské provenience, které jsou kresleny... řekněme jinak. Uvedl bych příklady, ale ty by vám toho moc neřekly. Pokusím se sehnat nějaké obrázky - pro názornost.
A ještě - v souladu s gramatikou japonštiny se sešity s mangou čtou zprava doleva a odzadu dopředu (né že by začali od konce děje, prostě to mají jinak než my). Jó a taky - manga není jen pro děti. Myslíte si, že když ve 30. letech vycházel Superman, že ho četly děti? Omyl.

anime - je výraz pro filmovou (seriálovou) mangu. Osud tohoto slova je stejný jako u slova manga. Pro Japonce jsou anime i Simpsonovi, Futurama nebo Včelka Mája. Pro zbytek světa... ale to už jsem vysvětloval. Většina anime má svou předlohu v manze, pokud je manga dostatečně úspěšná, stará nebo dějová.

hentai - znamená v japonštině "úchyl, úchylný, nechutný, perverzní, sprostý, hambatý". Co dodat?

Pokud někoho tento malý a krátký výklad zaujal, nebo to bylo pro někoho málo, doporučuju navštívit stránky:
www.manga.cz
www.mangacesky.wz.cz
www.otakuland.cz
nebo některé z mnoha českých blogů, které se přímo mangou a anime zabývají. Nebudu žádnému dělat reklamu, ale když si na Seznamu zadáte hledat manga + anime, vyjede jich tak tisíc.
Hodně mangy a anime se dá sehnat na internetu, stáhnout přes torrenty nebo jiné stahovače (Bearshare, DC++, Kazaa Lite). V současnosti anime vysílají na kabelovce - na Anime+ od 20.00 (hodně a různé) a na Jetix asi od 19.00 (Král šamanů, Oban a Naruto se tam střídají se Spidermanem, Fantastickou čtyřkou atd.).

A pokud vás to nezaujalo, podívejte se tam stejně, abyste věděli, že Pokémon, Digimon a Beyblade patří mezi ty nejhorší anime pro děti vůbec.

Večeře

2007-02-21T19:37:00.001+01:00

A už je to tady, jdu psát, co jsem si dal k večeři. Jenže tentokrát jsem se nechtěl spokojit s typickou studentskou stravou (něco instantního uvařeného, popř. rychle osmahnutého na pánvi). Tohle jsem viděl v Kluci v akci! Teď určitě čekáte něco světoborného, jenže...

Už asi každý v Otrokovicích zná Dragona - asijské bistro na náměstí. Já tam chodím vždycky, když dostanu chuť na... nudle. :-))) Je mi docela jedno s čím si je dám (většinou s masem), ale hranolky nebo rýži si umím doma udělat k jídlu taky. Jenže ty nudle, to pro mě zůstávala záhada. Takže už víte o čem to teďka bude.

Až půjdete do obchodu kupte: pytlík instantních nudlí (ne ty malé levné polívky, nejlepší bude, když na něm bude napsané něco čínsky, a nudle už snad poznáte), pytlík mražené Čínské zeleninové směsi, směsi koření Kari a Čína od Vitany (nejsme v televizi, takže trocha neplacené reklamy neuškodí, zvlášť když nám to má chutnat, že?) a olej.

Takže teď k přípravě:
Na porci pro 2 osoby budeme potřebovat: 2 obdélníky nudlí (v tom sáčku jsou nudle slepené v obdélníky, jasné?), hrnek rozmražené zeleniny, nejlépe teflonovou pánev s olejem, jinak budete seškrabávat nudle jestě o půlnoci, a trochu toho koření.

Nejdřív si nachystáme nudle. Nudle si dáme do nějaké misky nebo hrnce a zalejeme je horkou vodou. Až změknou, vodu zase slejeme. Mezitím dáme rozpálit pánev s olejem. Až budeme mít nachystané nudle, můžeme začít se smažením. Nejdřív dáme na pánev zeleninu. Měla by se dávat od nejtvrdší po nejtužší, ale kdo to v té směsi má vybírat, tak to tam prostě kydnem celé. Nějakou chvíli budeme míchat a až zelenina změkne, přidáme nudle. Nudle drží pohromadě takže je nutno je pořádně se zeleninou promíchat. Pak přidáme trochu od každého koření (asi tak čajovou lžičku). Nakonec zamícháme, necháme chvíli podusit a podáváme.

Tenhle recept si samozřejmě můžem zpestřit trochou masa, to se ale musí udělat zvlášť. Taky místo mražené zeleniny můžem použít čerstvou, ale nesmíme zapomenou na mrkev, pórek a nějaký ten bambus.

Tak a teď... Ať jsme tlustý na tři prsty! Dobrou chuť!

Start!

2007-02-21T19:33:00.001+01:00

Tak a už je to dané, už není cesty zpátky. No, jak začít...

Před nějakou dobou začala jedna moje kamarádka (zdravím Lindu) psát blog, jako takový internetový deníček. Pak se k ní přidal jeden kamarád (zdravím Medvěda). No a teď se přidávám já.

Nikdy mě nebavilo psát si deníček. Začal jsem s tím 3x, a pokaždé jsem skončil po první stránce. Prostě mi nějak přišlo, že se kolem mě neděje nic až tak zajímavého. Nikdo mi neřekl jak se to dělá, takže mě zápisky typu- "Šel jsem tam a tam jsem dělal to a ono" - prostě nebavily ani psát, ani číst...

Teď se asi ptáte, proč to teda zkouším znova, když mi to tak nejde? Protože z tohodle mě nebude tolik bolet ruka! Taky internet dává větší možnosti, vejde se sem toho víc a je to všechno na jednom místě, můžu si sem dát odkazy... a taky proto, že se mi sakra chce!

Co tu najdete? Budu tu mít všechno, co mě baví, taky nějaké komentáře k dění okolo mě (tohle zní hodně egoisticky :-)), možná nějaké obrázky a určitě se tu objeví i pár vtipů.

Takže se připravte, startujeme...