je mi 13 a nastupuji na gympl. Cítím, že jsem něčeho dosáhl. Cítím, že jsem už velký kluk. Rozumím si víc s dospělými než s vrstevníky. Vlastně si rozumím ještě se spolužáky. Jsou na tom totiž stejně.
MMD, je mi 15 a držím v ruce svůj první občanský průkaz. Nerozumím si s dospělými. Přesto chci být dospělý a chci to HNED!
MMD, je mi 18 jsem konečně dospělý! Juchů!
MMD, je teplá letní noc a já se na neosvětleném kole řítím městem, které dobře znám. Připadám si jako rebel. Vezu dárek pro dívku, kterou zbožňuji. Jsem zamilovaný rebel. Dárek je přijat a… nic z toho není. Jedu zpět trochu rozčarován z toho, že mise byla úspěšná, leč očekávání nebyla naplněna. Na svém neosvětleném kole končím ve spáru měšťáků (rozuměj policie) a domů si se svými nenaplněnými ideály odvážím i pokutu za 200 Kč. Je mi 20 a připadám si jako idiot.
MMD, je mi 22 a právě končím vůdcovský kurz, na kterém jsem se hodně naučil. Připadám si hodně dospělý, víc než po maturitě nebo po nástupu na vysokou. Opravdu toho i víc umím a to se mi určitě bude hodit. Na příštích skautských schůzkách musím vyzkoušet spoustu nových prvků. Zatím si docela rozumím s těmi 13-tiletými kluky. S těmi 15-tiletými je to horší...
MMD, končím vysokou. Konečně. Jsem na vrcholu možností i sil. A taky mám už druhou občanku. Co mám vlastně ještě před sebou?
MMD. Je mi 27 a kdysi absolvovaný vůdcovský kurz jsem letos pomáhal organizovat. Většina mých přátel řeší samé dospělé kauzy – vlastní bydlení, bydlení pro rodinu, svatba, založení rodiny… Mě tyto „dospělácké“ starosti míjí. Baví mě jim v řešení pomáhat, ale sám si na to nepřipadám dost dospělý, zralý. Pořád si ještě připadám si jako kluk, fracek, který už o světě všechno ví a nechce mu dát šanci, aby ho něčím překvapil. Pořád si ještě dobře rozumím s některými spolužáky (a spolužačkami). Jsou na tom totiž stejně. A pořád si připadám jako idiot.
MMD, kdy už budu konečně dospělý?
