Lyžařský výlet do Dolomit s Východomoravskou lesní školou byla taková menší dovolenka. Až na to brzké vstávání a časový harmonogram, který bylo nutné dodržovat. A tu dřinu. A zničené nohy a celkovou drahotu a počasí... Ale jinak to bylo dobré, fakt! :-) Projíždějíc krásnými scenériemi jižního Tyrolska mě napadlo pár postřehů:
1. Není moc dobré pořádat lyžařský výlet do Alp v době jarních prázdnin Jihomoravského kraje. Interval semaforu v městečku Poysdorf asi 20 km za hranicemi s takovým zájmem o kraje rakouské evidentně nepočítal, a tudíž se za ním vytvořila asi dvacetikilometrová pomalu jedoucí kolona. Popojíždění veltlínskou vinařskou oblastí jsme si zpříjemnili počítáním polního zvířectva.
2. Rakušani a Italové mají super dálnice. O tom žádná, tunely skrz hory a kvalita silnic zkracují cestu maximálně. Ověřili jsme si to už na cestě tam, když jsme se rozhodli placeným tunelům vyhnout. V době kdy už nevíte jak si v autobuse sednout, dělají dvě hodiny sakramentský rozdíl.
3. Dálnice jsou super a ani na kvalitu okresních silnic není možno moc nadávat. Nemůžu si vzpomenout na jedinou díru na silnici, která by narušila komfort dopravy autobusem až ke sjezdovce. Jen hlavní tahy podhorskými městečky by nemusely vést tak klikatými uličkami, že se tam jen málokterý autobus nevzpříčí a nezablokuje dopravu oběma směry.
4. Italové v Dolomitech dělají dobré pivo. Dá se bez problémů srovnat s naším a pije se taky dobře, ale musí tam na něj mít aspoň 50% spotřební daň. I když možná ne, jestli se tam cena piva odvozuje od průměrného platu jako u nás (z našeho průměrného platu lze pořídit 1000 průměrných nepodměrečných piv). Pro našince je však cena 4 éčka za kus trochu moc.
5. A dost bylo pesimismu. Nejsem žádný extrémní lyžař a na lyžovačce v Dolomitech jsem byl taky poprvé, takže mě přímo uchvátily italské lyžařské areály. Ty sjezdovky za to opravdu stojí, i když březnový termín dva týdny před koncem hlavní sezóny se na nich už podepsal. Pořád jsem si ale zalyžoval tak, jak se mi to nepodařilo od prváku na gymplu.
6. Ital nezná ten zázrak... O pivu už jsem se zmínil a italové jsou opravdu mistři v přípravě těstovin všeho druhu. Ale byli jsme rádi za naše lesoškolácké kuchaře, protože Čech bez pořádného kusu masa moc dlouho nevydrží.
7. Po večerech jsme si dobře zapařili a i přes ubytování v pastoračním domě olomoucké arcidiecéze jsme se nevyhli pikantním písním. Jen "farářu, farářu, gatě sa ti pářů..." jsme zpívali trochu tišeji.
8. Rakušáci se od nás příliš neliší. Čím dražší auto, tím menší ohledy. Z řidičů, kteří zaparkovali na odpočívadle na místech pro invalidy, nebyl invalidní ani jeden. Taky jsme byli svědky podivného dealu - blíže neurčený balíček za blíže nespecifikovanou tašku. A když za sebou jeden z řidičů táhl odér jak ku...n kufr, raději jsme na jeho návrat nečekali.
Ještě nevím, zda se do zimních Dolomit vypravím i příště. Páč mám trochu pocit, že tuhle akci může překonat jen máloco. Ale asi jo :-)
1. Není moc dobré pořádat lyžařský výlet do Alp v době jarních prázdnin Jihomoravského kraje. Interval semaforu v městečku Poysdorf asi 20 km za hranicemi s takovým zájmem o kraje rakouské evidentně nepočítal, a tudíž se za ním vytvořila asi dvacetikilometrová pomalu jedoucí kolona. Popojíždění veltlínskou vinařskou oblastí jsme si zpříjemnili počítáním polního zvířectva.
2. Rakušani a Italové mají super dálnice. O tom žádná, tunely skrz hory a kvalita silnic zkracují cestu maximálně. Ověřili jsme si to už na cestě tam, když jsme se rozhodli placeným tunelům vyhnout. V době kdy už nevíte jak si v autobuse sednout, dělají dvě hodiny sakramentský rozdíl.
3. Dálnice jsou super a ani na kvalitu okresních silnic není možno moc nadávat. Nemůžu si vzpomenout na jedinou díru na silnici, která by narušila komfort dopravy autobusem až ke sjezdovce. Jen hlavní tahy podhorskými městečky by nemusely vést tak klikatými uličkami, že se tam jen málokterý autobus nevzpříčí a nezablokuje dopravu oběma směry.
4. Italové v Dolomitech dělají dobré pivo. Dá se bez problémů srovnat s naším a pije se taky dobře, ale musí tam na něj mít aspoň 50% spotřební daň. I když možná ne, jestli se tam cena piva odvozuje od průměrného platu jako u nás (z našeho průměrného platu lze pořídit 1000 průměrných nepodměrečných piv). Pro našince je však cena 4 éčka za kus trochu moc.
5. A dost bylo pesimismu. Nejsem žádný extrémní lyžař a na lyžovačce v Dolomitech jsem byl taky poprvé, takže mě přímo uchvátily italské lyžařské areály. Ty sjezdovky za to opravdu stojí, i když březnový termín dva týdny před koncem hlavní sezóny se na nich už podepsal. Pořád jsem si ale zalyžoval tak, jak se mi to nepodařilo od prváku na gymplu.
6. Ital nezná ten zázrak... O pivu už jsem se zmínil a italové jsou opravdu mistři v přípravě těstovin všeho druhu. Ale byli jsme rádi za naše lesoškolácké kuchaře, protože Čech bez pořádného kusu masa moc dlouho nevydrží.
7. Po večerech jsme si dobře zapařili a i přes ubytování v pastoračním domě olomoucké arcidiecéze jsme se nevyhli pikantním písním. Jen "farářu, farářu, gatě sa ti pářů..." jsme zpívali trochu tišeji.
8. Rakušáci se od nás příliš neliší. Čím dražší auto, tím menší ohledy. Z řidičů, kteří zaparkovali na odpočívadle na místech pro invalidy, nebyl invalidní ani jeden. Taky jsme byli svědky podivného dealu - blíže neurčený balíček za blíže nespecifikovanou tašku. A když za sebou jeden z řidičů táhl odér jak ku...n kufr, raději jsme na jeho návrat nečekali.
Ještě nevím, zda se do zimních Dolomit vypravím i příště. Páč mám trochu pocit, že tuhle akci může překonat jen máloco. Ale asi jo :-)
0 komentářů:
Přidat komentář