Není v poslední době rok, co bych nebyl někde na vodě. I letos jsem se rozhodl tento řetěz neporušit a dostal jsem se tak do pozice Velkého pádla - organizátora vodáckého dobrodružství. Výběru řeky předcházelo dlouhé stanovování termínu tak, aby vyhovoval co nejvíce otrokovickým účastníkům (i tak to nakonec nebylo ideální) a mohl jsem se vrhnout na tu řeku. Letos jsem se rozhodl pro "Mekku všech vodáků" nebo také "Starou řeku", Berounku.
Už při stanovování trasy jsem se trochu zarazil nad kilometráží. Podle kilometráže a počtu jezů (a také podle varování některých zkušenějších vodáků a vodaček) to vypadalo alespoň zpočátku na ukrutně línou řeku. Nedal jsem se však tímto odradit a hlavně - všichni jsme chtěli zkusit něco nového. Tak se jelo. Bylo nás celkem deset, což se nakonec ukázalo jako dobrý a dostačující počet (zejména pokud šlo o poměr alkoholiků a lahví tvrdého). Pohodlně jsme se však vešli do dvou aut. Poprvé jsem se se svou felicií vydal na D1 a musím říct, že si ten zážitek v nejbližší době znova nedopřeju. Druhé auto řídila dvojice slovenských vodáků (resp. vodák a vodačka). Cestou jsme postupně rezignovali na návštěvu Křivoklátu ještě toho dne, Praze jsme se sice vyhli, ale i tak byla časová ztráta dost velká. Také díky slovenské navigaci jsme neustále žasli nad krásami i hrůzami silnic v Čechách. Do kempu v Chrástu u Plzně jsme však dorazili v pořádku a večer vše řádně zapili.
Druhý den pak začala naše plavba. Do barelů jsme sbalili to nejpotřebnější, zbytek zůstal v autech v kempu a mohlo se vyplout. Hlavně první den byl docela krizový, nejen že to neteklo, navíc na nás doslova tekla proudem voda z nebe. Jak pak poznamenal slovenský soulodník Maťo: "Keby sme boli triezvi, tak nedoidem." A podle tohoto hesla jsme se řídili i v dalších dnech i přes výrazné zlepšení počasí (v neděli dokonce občas svítilo slunce :-D). Během tří dnů jsme překonali téměř 60 km většinou stojaté vody, vypili hektolitry chlastu (převážně na zahřátí) a naučili se několik květnatých slovenských frází.
Cestou jsem pak neustále přemýšlel nad tím, proč je Berounka tak oblíbená a vychvalovaná, když to sakra vůbec neteče?! Hlavně podle počtu chat na březích řeky mi pak došlo, že tento názor šíří hlavně jejich obytatelé. Bezpochyby tam má chatu aspoň půlka Prahy. Mít chatu u vody je sice romantické, ale řeka je líná a k vodákům nevlídná. Celkově to ale byla plavba/pařba dobrá, atmosféra byla skvělá a všichni jsme si to dost užili.
Už při stanovování trasy jsem se trochu zarazil nad kilometráží. Podle kilometráže a počtu jezů (a také podle varování některých zkušenějších vodáků a vodaček) to vypadalo alespoň zpočátku na ukrutně línou řeku. Nedal jsem se však tímto odradit a hlavně - všichni jsme chtěli zkusit něco nového. Tak se jelo. Bylo nás celkem deset, což se nakonec ukázalo jako dobrý a dostačující počet (zejména pokud šlo o poměr alkoholiků a lahví tvrdého). Pohodlně jsme se však vešli do dvou aut. Poprvé jsem se se svou felicií vydal na D1 a musím říct, že si ten zážitek v nejbližší době znova nedopřeju. Druhé auto řídila dvojice slovenských vodáků (resp. vodák a vodačka). Cestou jsme postupně rezignovali na návštěvu Křivoklátu ještě toho dne, Praze jsme se sice vyhli, ale i tak byla časová ztráta dost velká. Také díky slovenské navigaci jsme neustále žasli nad krásami i hrůzami silnic v Čechách. Do kempu v Chrástu u Plzně jsme však dorazili v pořádku a večer vše řádně zapili.
Druhý den pak začala naše plavba. Do barelů jsme sbalili to nejpotřebnější, zbytek zůstal v autech v kempu a mohlo se vyplout. Hlavně první den byl docela krizový, nejen že to neteklo, navíc na nás doslova tekla proudem voda z nebe. Jak pak poznamenal slovenský soulodník Maťo: "Keby sme boli triezvi, tak nedoidem." A podle tohoto hesla jsme se řídili i v dalších dnech i přes výrazné zlepšení počasí (v neděli dokonce občas svítilo slunce :-D). Během tří dnů jsme překonali téměř 60 km většinou stojaté vody, vypili hektolitry chlastu (převážně na zahřátí) a naučili se několik květnatých slovenských frází.
Cestou jsem pak neustále přemýšlel nad tím, proč je Berounka tak oblíbená a vychvalovaná, když to sakra vůbec neteče?! Hlavně podle počtu chat na březích řeky mi pak došlo, že tento názor šíří hlavně jejich obytatelé. Bezpochyby tam má chatu aspoň půlka Prahy. Mít chatu u vody je sice romantické, ale řeka je líná a k vodákům nevlídná. Celkově to ale byla plavba/pařba dobrá, atmosféra byla skvělá a všichni jsme si to dost užili.
3 komentářů:
Já tě varovala :-)... ale přírodní scenérie jedním slovem nádhera, ne??
Ano, okolí řeky je místy opravdu krása - zříceniny na strmých skalách, skalní stěny s vodopády a potůčky, vodní fauna i flóra - jak píšeš, nádhera.
(a taky nápis ČŮRÁCI 2010 na příkré skalní stěně asi 40 metrů nad řekou, který svědčí o velmi silné motivaci tvůrce :-D)
Po dlouhé době jsem zavítal na ostatní blogy.
Berounka byla lenivě parádní. I přes opravdu pomalý spád ujet 60 km za 3 dny - rozhodně jsme nelenili. Pravda pohonných látek jsme měli dostatek. Aspoň, že ta okolní příroda stála za to. Každopádně příště musíme na divočejší tok.
Ahoj
John
Přidat komentář