Já taky občas spěchám. Můžu mít něco dokonale naplánované, ale nakonec to skončí tak, že to musím dodělat na poslední chvíli. Třeba dneska jsem jel do Ostravy. Chtěl jsem to vzít přes poštu, tak jsem si to naplánoval, abych to všechno stihl: 10:30 odchod z domu, 10:40 příchod na poštu, 10:45 odchod z pošty, 10:55 příchod na nádraží, 11:02 odjezd. Trochu místa i na rezervy, když přidám do kroku. Ale ouha, při pohledu do zrcadla jsem se rozhodl ještě na poslední chvíli oholit... a už to bylo. 10:36 odchod, 10:45 příchod na poštu. Paní na poště dlouho hledala ten dopis - teda mě to aspoň přišlo jako věčnost. 10:50 odchod z pošty. Rezervu jsem měl v cestě na nádraží, dorazil jsem 10:56. Co ale člověka, který spěchal a doběhl na vlak na poslední chvíli, nepotěší, je zpoždění. Měl 5 minut. To je dost času si uvědomit, že jsem vlastně spěchat nemusel. No nic, tak jsem se aspoň proběhl.
Do Ostravy jsem dorazil s 10 minutovým zpožděním ve 12:20. Už mi bylo jasné, že to na hodinu na 12:30 rozhodně nestihnu včas. A byl jsem v klidu. V klidu jsem si koupil lístek a ani mě neštvalo, že paní prodavačky v trafice žvanily se zákazníkama přede mnou a bylo jim jedno, že ta fronta za nimi narůstá. Nenaštvalo mě ani to, že určitě nestihnu tramvaj, která zrovna stojí na zastávce u nádraží. Ani jsem nezkoušel utíkat. Kdo to ale zkusil, byli tři pánové, věkově od sebe asi po 10 letech a vzdálenostně asi po 10 metrech. Ten šedesátník to stihl, holt vyběhl nejdřív. Když už ale tramvaj dlouho stojí, řidič začíná být nervózní. A tak po tomto pánovi dveře zavřel a odjel. To ovšem naštvalo padesátníka a začal nadávat. Dost nahlas spílal všem haj..ům tramvajákům. Bylo na něm vidět, že by chtěl někomu zodpovědnému vynadat hezky od plic. Schytaly to paní v budce mezi kolejemi, ze které řídí příjezdy na točnu u nádraží. Hněv nedovolil tomuto pánovi domyslet, že na jeho špatnou zkušenost neměly žádný vliv. Čtyřicátník, který běžel poslední, to vzal s klidem. Vždyť za 3 minuty jede další, tak co.
Do Ostravy jsem dorazil s 10 minutovým zpožděním ve 12:20. Už mi bylo jasné, že to na hodinu na 12:30 rozhodně nestihnu včas. A byl jsem v klidu. V klidu jsem si koupil lístek a ani mě neštvalo, že paní prodavačky v trafice žvanily se zákazníkama přede mnou a bylo jim jedno, že ta fronta za nimi narůstá. Nenaštvalo mě ani to, že určitě nestihnu tramvaj, která zrovna stojí na zastávce u nádraží. Ani jsem nezkoušel utíkat. Kdo to ale zkusil, byli tři pánové, věkově od sebe asi po 10 letech a vzdálenostně asi po 10 metrech. Ten šedesátník to stihl, holt vyběhl nejdřív. Když už ale tramvaj dlouho stojí, řidič začíná být nervózní. A tak po tomto pánovi dveře zavřel a odjel. To ovšem naštvalo padesátníka a začal nadávat. Dost nahlas spílal všem haj..ům tramvajákům. Bylo na něm vidět, že by chtěl někomu zodpovědnému vynadat hezky od plic. Schytaly to paní v budce mezi kolejemi, ze které řídí příjezdy na točnu u nádraží. Hněv nedovolil tomuto pánovi domyslet, že na jeho špatnou zkušenost neměly žádný vliv. Čtyřicátník, který běžel poslední, to vzal s klidem. Vždyť za 3 minuty jede další, tak co.
