Protože studuji historii, je pro mě plný historie každý týden:-). Uplynulý týden ale nejspíš zaujal z dějinného hlediska většinu Čechů. V pondělí vítězný 25. únor (který se nakonec ukázal být prohrou demokratické politiky), ve čtvrtek vyznamenání přeživším členům skupiny bratří Mašínů a do toho se ještě vešla vízová středa (která nesouvisí ani tak z minulostí, jako z budoucností). Nikdo už mi nenamluví, že zrušení víz není odměnou za zřízení amerického radaru u nás, který (jak jsem si přečetl v úterních novinách) BUDE schválen už v dubnu. Ovšem medaile pana premiéra bratrům Mašínům byla příslovečnou nasazenou korunou.
Zatímco každý ví něco o vítězném únoru a na radar už má po roce vyjednávání také jasný názor, udělat si názor na Mašíny není tak jednoduché. Bylo to už hodně dávno a za jiné situace, kterou si dnes dovedeme představit jen velmi těžko. Přesto jsem během několika let přešel od téměř nekritického obdivu (způsobeného nedostatkem informací a představou romantických hrdinů bojujících proti bezpráví) až po současné skeptické stanovisko. Z novin, rádia a televize už po včerejšku určitě každý ví, kdo byli členové skupiny a co dělali a to tady nechci rozvádět. Dokonce je jedno proč, jak, koho a kolik zabili lidí (na besedě s panem Paumerem - ten třetí - na skautském semináři on sám připustil, že těch mrtvých mohlo být víc). Mě jde o jinou věc.
Co významného skupina udělala, aby si zasloužila jakékoliv ocenění? Nic jiného, než že se rozhodli upchnout z republiky přes západní Berlín. Cestou přišli o dva své muže a zastřelili nějaké esenbáky a péesáky. Svým útěkem se zařadili mezi statisíce exulantů na západě, z nichž někteří také po cestě ven zastřelili nějaké ty pohraničníky (protože statistika říká, že jich bylo celkem kolem stovky) jenom z menší pompou. Proč najednou některé z nich vyznamenávat? Protože křičí do světa, že bojovali proti komunismu? A bude teď pan premiér vyznamenávat svými medailemi každého, kdo cestou ven střílel?
Minulý týden nám poskytl možnost srovnat vítězný únor i zoufalé činy, které přímo vyvolal. Obojí zase bylo přímým důsledkem války, která i po 60-ti letech dokáže vzbuzovat vášně, ale dobrého nám nepřinesla nic.
Zatímco každý ví něco o vítězném únoru a na radar už má po roce vyjednávání také jasný názor, udělat si názor na Mašíny není tak jednoduché. Bylo to už hodně dávno a za jiné situace, kterou si dnes dovedeme představit jen velmi těžko. Přesto jsem během několika let přešel od téměř nekritického obdivu (způsobeného nedostatkem informací a představou romantických hrdinů bojujících proti bezpráví) až po současné skeptické stanovisko. Z novin, rádia a televize už po včerejšku určitě každý ví, kdo byli členové skupiny a co dělali a to tady nechci rozvádět. Dokonce je jedno proč, jak, koho a kolik zabili lidí (na besedě s panem Paumerem - ten třetí - na skautském semináři on sám připustil, že těch mrtvých mohlo být víc). Mě jde o jinou věc.
Co významného skupina udělala, aby si zasloužila jakékoliv ocenění? Nic jiného, než že se rozhodli upchnout z republiky přes západní Berlín. Cestou přišli o dva své muže a zastřelili nějaké esenbáky a péesáky. Svým útěkem se zařadili mezi statisíce exulantů na západě, z nichž někteří také po cestě ven zastřelili nějaké ty pohraničníky (protože statistika říká, že jich bylo celkem kolem stovky) jenom z menší pompou. Proč najednou některé z nich vyznamenávat? Protože křičí do světa, že bojovali proti komunismu? A bude teď pan premiér vyznamenávat svými medailemi každého, kdo cestou ven střílel?
Minulý týden nám poskytl možnost srovnat vítězný únor i zoufalé činy, které přímo vyvolal. Obojí zase bylo přímým důsledkem války, která i po 60-ti letech dokáže vzbuzovat vášně, ale dobrého nám nepřinesla nic.
2 komentářů:
S tímto názorem se zcela shodnu. Okolo mašínů se dělá zbytečný humbuk a pan premiér to ještě přiostřil. Těch lidí co uteklo bylo více, řada z nich ale neměla tendenci zabíjet. Ono to jde i jinak.
dik anonyme, take jsem rad, ze se shodnem. ale u me na blogu se muzes s klidem podepsat, ja nikoho neperzekvuju ani za nesouhlas:)
Okomentovat