V Ostravě mě chytil déšť. Jednou za čas se do Ostravy vypravím a rovnou zmoknu. Hezké přivítání. Kdybych zrovna nepotřeboval chodit po centru a zařídit si pár věcí, tak by mi to ani nevadilo. Jenže takhle jsem ještě s několika dalšími chudáky bez deštníku pobíhal blízko zdí domů a v duchu děkoval architektům 19. století za střešní římsy, které naopak běžně proklínám při náhlých zimních oblevách. Za chvíli už jsem nepobíhal. Byl jsem mokrý a bylo mi to jedno.
Je zajímavé, jak takový prudký jarní deštík dokáže vyvést z míry pána tvorstva (a taky nějaké paní tvorstva). Zvlášť když nemá deštník. Pobíhá a tancuje mezi kapkami deště, protože se potřebuje někam dostat rychle a pokud možno suchý. Jiný stojí v průchodu nebo pod římsou, kouří a myslí si: "To je ale chcanec! Mám to ale štěstí, že nikam nespěchám."
Už za deset minut déšť ustává a mraky prořezávají teplé sluneční paprsky. Za chvíli je už zase vedro jako před deštěm, déšť už připomínají jen mokré silnice a pára stoupající ze stromů, dřevěných stánků a tramvajových pražců. Chodím po Ostravě a jsem mokrý, dílem od deště, dílem mě opět zvlhčuje pot, a kolem už chodí samí suší lidé, kteří ví, že je po dešti, jen díky mokrým silnicím a smradu z aut, který teď stoupá k nebi jen velmi pomalu...
Ha, právě na mě spadla další kapka. Sluneční paprsky zmizely právě když jsem otočil hlavu k nebi. Mraky se opět zatáhly. Plesk! Další kapka přímo mezi oči! Skloním hlavu a jdu k zastávce na tramvaj. Klidně, protože je to jen kousek, a stejně jsem už mokrý.
Znovu se rozprší, zrovna když nastoupím do tramvaje. Dívám se ven a nechávám za sebou všechny, kteří zrovna kličkují a tancují mezi kapkami deště, a v duchu si říkám: "Užijte si to..."
Je zajímavé, jak takový prudký jarní deštík dokáže vyvést z míry pána tvorstva (a taky nějaké paní tvorstva). Zvlášť když nemá deštník. Pobíhá a tancuje mezi kapkami deště, protože se potřebuje někam dostat rychle a pokud možno suchý. Jiný stojí v průchodu nebo pod římsou, kouří a myslí si: "To je ale chcanec! Mám to ale štěstí, že nikam nespěchám."
Už za deset minut déšť ustává a mraky prořezávají teplé sluneční paprsky. Za chvíli je už zase vedro jako před deštěm, déšť už připomínají jen mokré silnice a pára stoupající ze stromů, dřevěných stánků a tramvajových pražců. Chodím po Ostravě a jsem mokrý, dílem od deště, dílem mě opět zvlhčuje pot, a kolem už chodí samí suší lidé, kteří ví, že je po dešti, jen díky mokrým silnicím a smradu z aut, který teď stoupá k nebi jen velmi pomalu...
Ha, právě na mě spadla další kapka. Sluneční paprsky zmizely právě když jsem otočil hlavu k nebi. Mraky se opět zatáhly. Plesk! Další kapka přímo mezi oči! Skloním hlavu a jdu k zastávce na tramvaj. Klidně, protože je to jen kousek, a stejně jsem už mokrý.
Znovu se rozprší, zrovna když nastoupím do tramvaje. Dívám se ven a nechávám za sebou všechny, kteří zrovna kličkují a tancují mezi kapkami deště, a v duchu si říkám: "Užijte si to..."
0 komentářů:
Okomentovat